Krvavá neděle

Hnusnější a odpornější o to víc, jak kvalitně je to natočený. Paul Greengrass je mistrem sugesce. Lidi byli, jsou a budou prasata, na mnoha místech se ale takovýhle zvěrstva dějou každej den, aniž by byl kdokoli minimálně potrestán, stejně jako po incidentu zobrazeným v Krvavé neděli. Všichni jsme ale odpovědný za všechny, takže se pak hlavně nesmíme divit (a litovat), až přijde spravedlivá odplata. (18.09.2008)

Paul Greengrass je bezesporu jedním z nejtalentovanějších režisérů součastnosti. Poprvé na sebe a svůj talent upozornil svým prvním velkým filmem - dokumentární rekonstrukcí "Krvavé neděle". O čistokrevné dokudrama přesto nejde, snímek se drží roviny filmového vyprávění, odehrávající se během 24 hodin. Zobrazuje bez příkras a bez jakýchkoli soudů (kde je dobrý a kdo zlý) onen osudný den, po kterém násilnosti v Severním Irsku začaly rapidně vzrůstat. Scény jsou tak autentické, že máte pocit přítomnosti v ději, přičemž roztřesená kamera chvílemi připomíná domácí video a za podpory neznámých herců je zážitek velice intenzivní. Paul Greengrass je po nějaké době opět tvůrce, který dokáže rozčeřit stojaté monotónní vody současné kinematografie. 85%. (19.09.2008)

Paul Greengrass mě svým syrově dokumentárním stylem dostává už poněkolikáté. Po celou dobu zneklidňující, s vrcholným momentem útoku britských jednotek svírající pocit bezmoci... divák chce uhnout pohledem, ale to nejde - s každou další minutou mě film víc a víc děsil oním vědomím, že se tohle všechno skutečně odehrálo. A jak se to vlastně vůbec mohlo stát? ... Takže závěrečný doslov o vyznamenání důstojníků poctami od královny byl jen tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve mých iluzí o civilizované a vyspělé západní Evropě. (27.09.2008)

Velmi dokumentární a realistický pohled na události, které zapříčinili Krvavou neděli 30.1.1972; událost, která dodala IRA sílu... Film sleduje (nehodnotí, opravdu jen sleduje) pohled všech zainteresovaných stran. Greengrass zde poprvé ukázal, že je velmi schopný scenárista, ale hlavně velice nadaný režisér, jehož styl roztěkané režie a kamery vás vtáhne přímo na místo. Přestože filmu nechybí síla i působivé momenty, tak by mu prospělo prodloužit závěr či ho alespoň nechat lépe doznít; jako u United 93. (26.03.2005)

Forma mně hodně připomněla moji vlastní práci s kamerou, jen obsah nemívám tak dramatický a jsem naprosto nestranná :-). Teď vážně - dokumentárním stylem, s kamerou funící těsně za zády pohybujícího se objektu, se často dařilo diváka propašovat do samotného kotle dění, na žádné straně však neměl známé, a tak mu nezbylo, než se nechat strhnout vírem a bez odstupu být postaven před hotovou věc v jednom nepřátelském táboře, aby byl, se stejným efektem, vzápětí vyplivnut do protějšího, vždy jako pozorovatel, ovlivněný předem daným náhledem - úskalím všech hraných dokumentů... I když tvorbu Paula Greengrasse nijak zvlášť neobdivuji, za udržení pozornosti v permanentním neklidu si určitě zaslouží mé uznalé kývnutí. (18.11.2013)