1492: Dobytí ráje

Hustota všemožných mouder, co na nás Ridleyho figurky chrlí, se rovná hustotě mlze nad Brčálníkem. Sladké lízátka já nerad, protože obsahují cukr. Ten se ihned vstřebá a způsobí vypouklý tvar dutiny břišní, asi takový, jakým se v současné době pyšní Žerárd Žerárdovič Depardiov. Namísto jednoduchých cukrů lze doporučit kvalitnější polysacharidy, které musí váš trávicí systém nejprve pracně rozložit. Ale nasytí na mnohem delší dobu. Co z toho vyplývá? 1492 je jednoduchý cukírek, Mise/Misie polysacharid. Ridley vždycky napěchoval svoje pseudohistorické filmy tunou patosu a naivním příběhem. Církev v Kolumbově době opravdu netvrdila, že je země placka, to už bylo ostatně vyvráceno od dob starého Řecka. Ridley prostě točí barevné, ale jinak černobílé filmy. Oč lepší jsou ty staré černobílé, no mnohem barvitější snímky! (25.04.2006)

Historická epika, ktorú NAPLNO docení asi len málokto. Ridley sa z každej jednej minúty stopáže snaží vyšťaviť absolútne maximum a pritom všetkom nemáte pocit, že by vás chcel opantať nejakými srdcervúcimi scénami. __ Zdĺhavé filmy mi v žiadnom prípade neprekážajú, pokiaľ je čo vychutnávať/na čo sa pozerať. A zaručujem vám, že zde môžete precítiť naozaj každý detail, každú jednu omrvinku, ktorú vám režisér predhodí pod nos. Pripočítajte si ešte skvostne zahraného Columbusa ala Depardieu, neuveriteľne zákerného Moxicu ala M. Wincott, hlavnú skladbu filmu, ktorá vám bude ešte niekoľko hodín po premietaní znieť v ušiach, a dostanete nadmieru nedocenený, veľkolepý príbeh dobytia raja - 1492. (05.09.2010)

Ja si nemôžem pomôcť, ale ak si niekto najme na hudobný doprovod svojho veľkofilmu Vangelisa, tak v konečnom dôsledku vždy musím pridať jednu hviezdu. Najznámejší Vangelisov "vlezlý" soundtrack v ťažkom Ridleyho prepadáku, ktorý sa snaží celý čas tváriť ako umelecký psychologický film o jednom slávnom moreplavcovi. Diváci určite čakali niečo iné. Asi pirátov a fóry. Toľko k tomu komerčnému prepadu. Samozrejme životná Depardieho úloha. (09.07.2012)

Repríza po velmi dlouhé době, možná jsem opravdu naposledy viděl někdy v těch devadesátých letech, čili kromě Vangelisovy  geniální hudby a Wincottova skoku do Macochy jsem si nepamatoval téměř nic.  A byl jsem velmi spokojený, Ridley Scott v nejlepších letech  a jeho  objevitelská cesta s Kryštofem Depardieu dopadla na výbornou. Atmosféra skomírajícího středověku, kdy  Evropa pomalu vystupovala z temnoty křesťanských fobií a hony na čarodějnice se změnily v hony za mamonem, byla vynikající. Pekelný inkviziční soud v úvodu  připomíná hrůzné výjevy z obrazů  Hieronyma Bosche. Temnější tónina pak vlastně z celého příběhu nikdy nevymizí a byť při prvních objevech zazní i i nějaká ta notička prosté lidské sounáležitosti a radosti z nedotčeného ráje lidské existence,  tak  Scott raně novověkou evropskou společnost nikterak nešetří.  A jde to i bez současných politicky korektních opičáren.  Příběh se smutným koncem, kdysi dávno Ráj, dneska Coca-Cola, hamburgery a  kvazinárod bez kořenů vzešlý z hrdlořezů, které jsme v Evropě nechtěli...  Čtyři Kolumbovy výpravy. (07.03.2023)

Pompézní Scotty ve formě. Možná až příliš poučné a natáhlé, ale zatraceně působivé. Depardieu byl než se stal Obelixem celkem sympaťák a statečně nese na bedrech celý film. Čekal jsem, že 1492 bude soustředit hlavně na onu zničující plavbu, ale ta se jen lehce naťukne a zbytek se nese v nečekaném duchu "Kryštof začíná budovat civilizaci". Vangelisova hudba není taková bomba (možná mi ji Hůlka zkazil) jak se proklamovalo. Celkově ale spokojenost. Nový svět je katastrofa. (09.08.2014)