Vetřelec

Je to dokonalý organismus. Jeho dokonalosti se může vyrovnat jenom jeho zrůdnost...... Votrelec ma vždy zaujímal, keď som bol menší. Zhruba do 8 rokov sa mi ho vidieť nedarilo, stále ma od telky všetci odháňali - nie je to film pre Teba! Nebudeš spať týžden! ale tieto reči ma len viac a viac na film lákali a tak som si to raz nahral na videokazetu a na druhy den pozeral a pozeral som to potom ešte vela dní, možno s Predatorom, Jurským parkom a Votrelcami to bol moj najsledovanejší film mojho detstva. Nadchol ma. Malo to príjemnú mrazivú atmosféru (ale nejako extra ma to nevystrašilo, skor ma Votrelec fascinoval), dobre spravené monštrum (velku rolu na jeho desivosti vďačíme aj za fakt, že jeho autor mu naschval nedal oči, lebo by už nemusel vypadať tak desivo) a veľmi pôsobivé prostredie vesmírnej lode. Rozmýšlam, že či mám radšej jednotku alebo dvojku. Jednotka bola niečo nové, prekvapivé a naozaj hororové. Pričom dvojka bola stále hororová, ale podstatne akčnejšia. Asi ich mám rád narovnako a nikdy na Votrelca nezabudnem. Je to moje oblúbené vesmírne monštrum. (21.08.2011)

Atmosféra, atmosféra a ještě jednou atmosféra. To je celá ta věda. H. R. Giger poprvé předvádí své mistrovské biomechanoidní dítko a všichni jsou z něj úplně mrtví...strachy, samozřejmě... A začíná zde i série androidních "bijců", jejichž jména shodou okolností po jednotlivých dílech začínají A, B, C:) Ian Holm je jako Ash co do vztahu k lidem chodícím ekvivalentem HALa, nezdá se vám? Navíc miluju tu dobovou představu, že správný superpočítač musí mít tisíce blikajících kontrolek a vydávat dvacet různých druhů vrčení, bzučení a skřípání:) Prostě klasická a historická stovka. PS: to oli.G: t hlášku o dětství můžou používat ti, jejichž dětství už skončilo;) (23.03.2003)

Po sedmi letech jsem si film, kvůli kterému se o film jako takový začal zajímat, pustil znovu. Překvapilo mě, že za ta léta neztratil nic ze své působivosti. Snad jenom to, že ony legendární momenty si pamatuji až dostatečně živě na to, aby mě dokázaly nějak vyděsit, či napnout. Ale toť čistě subjektivní pocit, protože Scottova promyšlená režie, ve které dokonale ždíme všechny podstatné prvky – chladnou výpravu kosmické lodi, hru světel a stínů, Goldsmithovu hudbu, racionální posádku a v neposlední řadě legendárního nezvaného hosta, dokáže i po letech uchvacovat. Dnešní generaci (mých současníků), pro které se filmová hrůza vyrábí formou vřískajících teenagerů a remaků asijských bubáků, už tenhle vesmírný opus zřejmě nic neřekne, ale za ta léta už není podstatné co, ale jak! Bez kapky nostalgie, s plným vědomím ‚stárnutí‘, bez debat stále strhující pecka. (21.02.2009)

Klasika, která na mě dnes už působí spíš svým dokonalým vizuálním designem z dílny R. H. Geigera než strašidelným dojmem jako při prvním shlédnutí. Přesto nelze než obdivovat um R. Scotta v navozování atmosféry ohrožení a v práci se "zaběhanými" horrorovými postupy, které se v jeho provedení staly kvintesencí moderní sci-fi horrové filmařiny. (27.01.2004)

Snímek, kterým se Ridley Scott zařadil po bok nejlepších režisérů. Neskutečně hustá atmosféra, která na vás bude dýchat doslova z každého záběru. Tohle dílko muselo ve své době být neuvěřitelným hitem a ze Sigourney Weaver udělalo hvězdu první velikosti. Pro mě jasných pět hvězdiček, protože je jen málo filmů s takhle geniální atmosfétou, která dokáže takhle pohltit.... (20.12.2007)