Vetřelec

Vetřelec je jeden z těch mnoha filmů, od kterejch jsem čekal hodně a dostal jsem málo. Neřikám, že to byl špatnej film, ale čekal jsem nějakou hustou atmosféru a zajímavej příběh a místo toho je tam akorát mimozemšťan, kterej to má zachránit tim, že vypadá hnusně a tečou z něho sračky a sliz. Já spíš upřednostňuju horory, který mě dokážou nějak přitáhnout atmosférou. Tohle zkrátka jako horor u mě moc nebodovalo. Dost mě překvapuje hodnocení 90%. Kdybych měl vybrat nějaký horory, který sázej na hnusně vypadajícího mimozemšťana, tak podle mě je třeba lepší (i když jen o trochu) Věc a oba 2 filmy pak jasně poráží Predátor. Pro mě je celkově Vetřelec spíš zklamání... (20.09.2006)

(1001) Další z kategorie filmů, u nichž člověk vzpomíná na to, jak v prepubescentním věku svým kamarádkám při sledování druhého Shreka znalecky vykládá, že něco je tam parodie na Vetřelce, aniž by sám Vetřelce někdy viděl. A potom také vzpomíná na to, jak se na to konečně podíval, v pubertě, potmě, doma sám, a potom se bál jít tmavou kuchyní a raději spal celou noc na gauči v obývacím pokoji. A potom také na to, jak jel s rodiči na Gigerovu výstavu zrovna ve svém gotickém období a od té doby si všechno zařízení v domácnosti představoval s černou viditelnou páteří a lebkami a nohami ve tvaru zvířecích pařátů. Ach, kdybych nebyla zaměstnána nekonečným analyzováním současnosti, tak bych snad řekla, že žiji jenom vzpomínkami. Co se týče sci-fi žen, tak jsem vždycky chtěla být spíš Linda Hamilton, nicméně Sigourney má nehynoucí respekt. A můj bože, mladý (mladší) John Hurt má páru! A taky úplně chápu, proč byla moje maminka rozladěná, že má Ian Holm hrát Bilba, protože ty jeho oči, do háje. (17.11.2014)

Po sedmi letech jsem si film, kvůli kterému se o film jako takový začal zajímat, pustil znovu. Překvapilo mě, že za ta léta neztratil nic ze své působivosti. Snad jenom to, že ony legendární momenty si pamatuji až dostatečně živě na to, aby mě dokázaly nějak vyděsit, či napnout. Ale toť čistě subjektivní pocit, protože Scottova promyšlená režie, ve které dokonale ždíme všechny podstatné prvky – chladnou výpravu kosmické lodi, hru světel a stínů, Goldsmithovu hudbu, racionální posádku a v neposlední řadě legendárního nezvaného hosta, dokáže i po letech uchvacovat. Dnešní generaci (mých současníků), pro které se filmová hrůza vyrábí formou vřískajících teenagerů a remaků asijských bubáků, už tenhle vesmírný opus zřejmě nic neřekne, ale za ta léta už není podstatné co, ale jak! Bez kapky nostalgie, s plným vědomím ‚stárnutí‘, bez debat stále strhující pecka. (21.02.2009)

"Vy nechápete, s čím máte co do činění. Je to dokonalý organismus. Jeho dokonalosti se může vyrovnat jenom jeho zrůdnost." Atmosféra nahuštěná k prasknutí i koncentrovaná hrůza z neznámého jsou již jen dávnou vzpomínkou na prehistorickou návštěvu kina. Nemám odvahu se mrknout k vetřelci na další návštěvu, protože se bojím ... moc se bojím, že už ztratil svou sílu a já si ho chci pamatovat takového, jako když na mě poprvé vycenil tesáky. (23.07.2011)

Ridley Scott načal mé nadšení pro tato děsivá a slizká zvířátka. Ponurá atmosféra, depresivní hudba, napětí z neznáma, dokonalé monstrum a výborní herci, jež mě některé tváře nahánějí husí kůži. Výborný film ve všech směrech a právem má srdcovka, mé hodnocení 5 hvězdiček... "In space no one can hear you scream" (20.02.2006)