Černý jestřáb sestřelen

Velká nenávist. 1) Místy parádní hudba. Ale i kdybych byl unipolárně věřící proalianční pošuk, postrádal bych akci, protože ta sice působí tak, že byla odborně konzultována, jenomže trpí chabou dynamikou. Přiznávám, že nemám ponětí, jak bych to zdůvodnil, ale Saving Private Ryan (1998) si mě získal právě velkolepým dávkováním vzruchu, zatímco „sestřelený jestřáb“ podává výkon mršiny. 2) Je mi úplně fuk, že Scott je oblíbený perfekcionista. Ridley Scott zbožňuje brakový film. Hlavními vstupy jsou prachy a ukrutně slaboduchý patos. Sice se štítivě vymezuje vůči náboženskému fenoménu („And the biggest source of evil is of course religion. […] Can you think of a good one? A just and kind and tolerant religion? […] Everyone is tearing each other apart in the name of their personal god. And the irony is, by definition, they're probably worshipping the same god.“; z rozhovoru pro Esquire, 4. 6. 2012: https://www.esquire.com/entertainment/interviews/a14300/ridley-scott-prometheus-interview-9423167/), ale stačí si projet seznam jeho filmů a okamžitě vychází najevo, že se spoléhá na kooperaci ohromující výpravy a fakticky nekritického velebení Západu. Tím chci říct, že patosu se nevyhne žádná inteligence, bez ohledu na formu a výkon, ale patos zde probíhajících dialogů a je doprovázející mimiky šlape v bahně Bushova IQ. To už není naivita, kterou leckdy prominu, toto už je vědomá celoživotně osvojovaná imbecilita. Nyní proč jsem předpojatý. Úvodem. Mí pravicoví bohužel-spoluobčané jsou zodpovědní za to, že máme všichni nezávisle na politických stanoviscích prodraženou elektřinu kvůli do vyúčtování zahrnuté, a přitom z daňových příjmů již dotované podpory výkupu obnovitelných zdrojů. Jsou zodpovědní za transfer pricing (vyvádění aktiv do daňově výhodnějších oblastí nástrojem fiktivně naceněné přeshraniční vnitropodnikové režie), za to, že asi žádný jiný stát v Evropě nedává tak nesmyslně vydělávat zahraničním korporacím na dividendách, za to, že zatímco produktivita (v podstatě průměrná výnosnost produktu) je v poměru k Německu na cca 70 %, mzdy jsou na úrovni 30 % a po započtení parity kupní síly, čili s převedením na reálnou spotřební hodnotu kolem 40 % (40 % toho nominálního rozdílu si tedy bere kapitál, což je tendence, která je právě tím benevolentněji trpěna, čím je země východnější, zatímco tytéž korporace jsou ve svých sídelních státech v zájmu legitimnějšího wage share kroceny). Pravicový elektorát je také vinen absurdně prodraženou kapitolou bezpečnosti, která vychází státní rozpočet už pomalu na 70 mld. (celkové čerpání kapitoly MO za 2019 v mil. Kč: 66 734,8), přičemž v plánu je tuto zlodějnu ještě prohlubovat na ničím nezdůvodněná magická 2 % HDP, což v českém případě znamená překročit 100 mld. a v německém vybudování mnohem větší armády, než jakou disponuje rozlohou takřka padesátkrát větší Ruská federace. V roce 2021 byl český obranný rozpočet 85,4 mld., což v přepočtu na měsíční výdaj každého obyvatele činí 700,-. Jestliže jednotlivec sobě nebo rodič sobě a svým dětem uzme měsíčně skoro tisícovku, aby ji vydal na obranu, kterou sotva kdy uvidí jednat, protože ta raději trénuje na vzdálených lokacích, terénem diametrálně odlišných, potom s tím buď musí nesouhlasit, nebo si nesmí stěžovat na svůj ekonomický stav. Výčet toho, čím jsou z banálního východiska osobní zodpovědnosti politický program konstruující demagogové zodpovědní, by byl monstrózní, monstróznější než všechny stalinistické monstrprocesy. Odporný je mi i prohnilý fetiš lidských práv, pašující rétorikou všeobecných hodnot politiku velmi dobře dohledatelných a spočitatelných zájmů konkrétních skupin. Lidská práva jsou pro blbce. Je to business patetických iluzí a v zásadě se neliší od prodávání hrnců opuštěným důchodcům. Jednotlivé politicko-filosofické koncepce kladou odlišné normy toho, co je člověk ve smyslu žádoucích kvalit a potřeb. Úplně jinak vidí člověka fašismus než komunismus nebo kapitalismus. Takto konfliktní koncepce práv člověka nutně vedou k antagonismu, jehož popírání na způsob jakési ideologické harmonizace konkurenčních estetik kouzlem lidskoprávního universalismu je neudržitelné. Jestliže mé lidské právo podle odkazu Francouzské revoluce končí tam, kde začíná právo jiného, pak samozřejmě moje právo na marxistickou meritokracii koliduje s právem kapitalisty. Než se začneme bavit o nějakých právech, řekněme si narovinu, že na začátku každého práva je síla. Každá dohoda je odložená válka. Tradiční právo Talibánce být Talibáncem si neporozumí s domnělým právem západního žoldáka rozhodovat o vývoji práva na cizím území. Nezadatelné právo je samozřejmě nezadatelné tehdy, jestliže ho jako nezadatelné uznáme, protože fakticky je nezadatelné toliko to, co primárně poznáváme objevem. Nezadatelné jsou moment setrvačnosti kvádru, hustota hliníku, váha atomu uhlíku, definice kruhu atd., kde zadáním rozumíme jen výrazivo sloužící ke komunikaci těchto parametrů, nikoli fakticitu věci. Naopak „nezadatelné právo“ vzniká samozřejmě až (přesně historicky zmapovaným) zadáním toho, co se ve shodě rozhodneme považovat za konsensuální axiom: východisko, o kterém se raději nediskutuje. Neplatí a nikdy nebude platit žádná absolutní spravedlnost, leda by jí měla být permanentní vzájemná nespravedlnost. Když se Francie nacpala do Indočíny, pomohla si proti partyzánům silami s nacistickým životopisem. To už není rasa, to je špína. / Jako laický marxista jsem si dobře vědom, že tím akceptuji veškeré mravní účetnictví kolem socialistické kauzy, včetně těch případů, kdy je pod značkou socialistické filosofie prosazována klanová oligarchie. Nestydím se za Madura ani za KLDR, asi jako se dnešní křesťan sotva může stydět za tisíc let středověku nebo zříkat víry kvůli církevními hodnostáři oblíbené pedofilii. Kdekoli dal Che Guevara rozkaz k popravě nebo sám střílel, tam se brzy ukázalo, že byl odpraven zmetek, včetně takových, kteří si libovali v zabíjení děcek. Chápu, že některým vyznavačům NATO to nevadí. Clinton rekreoval u Epsteina a dovedu si představit, že se tam čas od času stavil i náš slavný sionista z Vysočiny, tu a tam se toulající po stránkách, na které nenarazí ani nejzběsilejší konzumenti porna. / Po zabití aliančního psovoda českého původu vyšetřovaný afghánský adolescent záhadně zemřel a podezření z umučení (NYT) je samozřejmě politicky předurčené k mediální demontáži, jen co se překlene čas nutný k vytvoření dojmu, že se něco opravdu solidně vyšetřovalo. Nepochybuji, že ubožáci vstupující do armády zapojené v paktu NATO naivně rozdávají pastelky utlačovaným chudákům, taky nepochybuji o tom, že jsem občanem státu, který mě ohrožuje nesmyslnými zpola ekonomicky, zpola ideologicky motivovanými výpravami bůhvíkam, takže vším tím vojenským dobytkem pohrdám a kdybych byl věřící, naléhám na boží spravedlnost, aby islamisté v Evropě místo nevybíravého masakrování civilistů cílili na proalianční prasata. / Jestliže podle posledního průzkumu asi 58 % Čechů vyjádřilo podporu naší účasti v NATO, znamená to, že polovina spoluobčanů jsou pitomci. / Když jeden z Rangers před koncem dostane slovo, v němž zdůvodňuje intervence námi nechápanou motivací jít se rvát za „kamarády“, tak tento sentimentální kec je podle všeho určen k extenzivnímu výkladu, aby podpořil celkové sdělení, že lidé dobré vůle a hlavně samozřejmě kapitalisticky náruživí jsou soudruhy navzdory státním hranicím a všem dalším bariérám, tudíž má nějaké militantní romantické pako právo střílet za práva svých soudruhů jejich protivníky a stavět své nemilitantní spoluobčany do pozice agresora. Když se začne takto o „právech“ a jejich obraně, vždycky jde o to, aby se ti, kdo je před námi vyznávají, s námi nemuseli střetávat o svá privilegia. (24.06.2020) (méně) (více)