Blade Runner

Jedna z nejneutěšenějších vizí budoucnosti, a přitom se nekoná žádný zánik civilizace, žádná epidemie, nic takového. A lidé mimo hlavní zápletku si možná ve světě Blade Runnera žijí taky celkem spokojeně...tak proč ten depresivní pocit? Je to především naprosto dokonalou atmosférou odvrácené stránky svým způsobem asimovského světa, kterou Ridley Scott načrtnul způsobem tak nehorázně megalomanským, že ve své době zkrátka neměl obdoby. Ale těžko říct jak by Blade Runner uspěl bez Vangelisova úchvatného OST... Překvapivě nejvíc na mě zapůsobil Edward James Olmos. Nehoráznost, že? Ale je to tak... Absolutně jsem nevěděl, co mám od Blade Runnera čekat...nebylo to lehké pokoukání, ale byl to silný zážitek. Duch P. K. Dicka, Williama Gibsona a jim podobných je tu. Pro někoho navždy, pro někoho nikdy. Nic mezi tím. 90% (01.06.2005)

Úchvatné sci-fi, v kterém dostal Ridley Scott jedinečnou šanci velmi volně zadaptovat náhled F.K. Dicka do Delfské věštírny, z které si přinesl vidinu světa vzdáleného, ale přitom tolik blízkého. Temná atmosféra jaká je u filmů noir zvykem je tu skvěle doplněna o dokonalou hudbu (Vangelis), skvělý cit pro režii a výběr herců. Stále promočený Harrison Ford odvádí výborný výkon vedle, kterého se Rutger Hauer rozhodně neztrácí a předvádí nezapomenutelné okamžiky filmových dějin. Ostatní role nejsou tolik působivé, zajímavé a poutavé. Na jednu stranu jsi sem hodnocením v podobě 5* jistý, ale na druhou mám i pochyby. Jenže ty celková vizuální stránka filmu naprosto odsouvá a je úžasné, co Scott dokázal vytvořit za svět. I přes první pokus shlédnout toto dílu, při kterém jsem usnul, jsem se nevzdal a odhalil jsem mnohé skryté stránky nejtemnější sci-fi (minimálně) 80. let. (02.09.2004)

Tenhle film má tolik "nej", že vypsat je sem by zaplnilo víc prostoru, než má rozumný komentář mít. Zrovna jsem shlédla "the final cut" verzi s brilantním obrazem, zvukem, sestříhaný tak, jak to chtěl Ridley mít už původně. A s tímto dalším shlédnutím jsem opět našla novou hloubku celého díla. Pokaždé se mi Blade Runner dostane o něco víc pod kůži, pokaždé v něm najdu mnohem víc filozofie než minule, víc poetiky a víc krásy. "I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time, like tears in rain..." Blade Runner je plný krásných metafor, úžasně kompaktní a inteligentní a navíc vizuálně a hudebně dokonalý. Všechno v něm mi přijde dokonale promyšlené, na první (!) pohled jednoduchý děj není vůbec tak přímočarý, jak se může někomu zdát, vypiplané dialogy, obraz pochmurného futuristického města budoucnosti zahaleného do věčného deště... Když o tom tak uvažuju, tak právě on je můj nejoblíbenější sci-fi film (a možná nejen sci-fi). "Quite an experience to live in fear, isn't it?" (23.02.2004)

Před 20 ti lety jsem tento film viděl poprvé. Nic mi to neřeklo, proto jsem velmi rád sáhl po (letošní) Final Cut , abych zjistil, jak na tom opravdu jsem…. Scott odvádí dobrou filmařinu, o tom bez debat. Vše je podtrženo výtečnou kvalitou disku, remaster nemá chybu. Ale…. Vám se to nezdá strašně vláčný, roztahaný až nudný? PŘÍBĚH:*** klidný, snažící se navodit temnou atmosféru mne prostě neoslovil. Asi zpracováním, protože nechápu, co by mne na aneroidech a pátrání po nich nemělo bavit. Vangelisova hudba je perfektní a z hereckých výkonů mi v hlavě zůstane nejvíc replikant R.Hauer. Jen teď nevím, jestli je to vlastně hodně nebo málo./ HUMOR: ne./ AKCE:** není ji mnoho. Přestřelka s hadí ženou asi po 50ti minutách a pak rozhodně závěrečná pasáž, která má v sobě i napínavý náboj./ NAPĚTÍ:*** otázky, které vedou k odhalení replikantů jsou velice zajímavé. Celý snímek se snaží udržet si ,,svoji hladinu“ napětí, ale mě to nebere. Snad jen, když se H.Ford dá (konečně) do pátrání. Ale že to trvalo…. Asi to bohužel opravdu není pro mne. (01.03.2008)

Říkala jsem si: "Nepouštěj si to. Zítra brzo vstáváš. Slyšíš, jak tě ta škola volá? Musíš se vyspat. Je devět, pokud dáš play, počítač vypneš až v jedenáct. To bude teda plnohodnotný spánek! Tak buď poslušná holčička a vypni to." Odvětila jsem svému schizofrennímu já: "Dobře," a dala jsem play. Často, když si jdu lehnout s hlavou plnou otázek, ráno se probouzím odpočatá. Čím to je? Zítra - a vím to jistojistě - budu odpočatá. Neboť mi bylo do hlavy nasazeno pár brouků. Se zavřenýma očima budu ležet v posteli a přemítat nad tím, jak podivuhodný svět jsem navštívila. Ptám se sama sebe: "Jejich svět byl takový umělý, až to vypadalo, že jediný živý tvor na planetě byl člověk. Co potom takovému člověku zbylo?" A mé druhé já bodře odpoví: "Pocity. Emoce." Pak si přejedu prsty po spáncích. "Možná proto chtěli replikanty zabít. Že i to poslední opravdové, co měli, si přivlastnily organokovové sloučeniny, když to řeknu takhle." S myšlenkou na ten tmavý a upršený svět usnu. Zvláštní. Stále nechápu, co mě nutí, dát filmu 4*. Jsem zmatená - nic necítím. Jenom neurony přenášejí impulsy. Možná proto, že mi Blade Runner daroval inspiraci. Mám námět o čem snít, přemýšlet i psát (a že to dělám setsakramentsky ráda!). Přesto; bylo to tak ponuré... (09.11.2008)