Blade Runner

Už jenom kvůli Vangelise jsem vydržela do konce. V tomto takřka artovém snímku byla hlavně jeho hudba ta dobrodružná a pokaždé jiná. Celý snímek i díky němu občas působil až nepříjemně depresivně a táhle. Samozřejmě že vnímám určitou dokonalost v napsaném sci-fi příběhu, ale nemůžu si pomoct, trochu mě míjí. Závěrečná hra na hoňku a na kočku a myš se konečně podobala thrilleru, ta se skutečně povedla. Rutger je jako záporák opravdu výjimečně působivý. Tahle budoucnost mě ale děsí, když pominu fakt, do jaké doby je příběh vsazen. Stálé přítmí, déšť, špína, bezútěšné prostředí bez zvířat a rostlin. To je děsivá vyhlídka. (13.04.2016)

(1001) Emocionální zátěž tohoto filmu je pro mě úplně nepochopitelně nepochopitelná. Když by se to všechno slovně popsalo, tak jsou to samé věci, co mám ráda: Sci-fi o konci světa (lidství), láska na nečekaných místech, místnost plná děsivých panenek, vyprázdněné vyprávění, robotická sova, brečící Rutger Hauer, spousta teoretické zábavy. Ale když se na to doopravdy dívám, tak mi nic z toho nedává smysl a vůbec nevím, jestli mě něco z toho má bavit nebo jestli mám někomu snad fandit? Deckard je hloupý znásilňovač a ostatní postavy jsou jenom děsivé panenky v obecné místnosti pozérského světa filmu, nikdo tam není opravdový a většina událostí vypadá jako nacvičená pro kameru a ne že by se doopravdy musela stát, kdyby tento systém postav někdo doopravdy vypustil do světa a nechal je, ať si žijí. Místo brečení v dešti mě tak napadají jenom otázky jako jak se dostal replikant s jednou bouchačkou z úřadu plného agentů? Proč se původ mechanických výrobků určuje psychotestem? Pokud je Země místo, kde zůstává už jenom nemocný lidský odpad, který si nemůže dovolit odletět do "statečného nového světa", proč je vůbec replikantům zakázán pohyb? Ale ne že by mě doopravdy zajímaly odpovědi na tyto otázky. Nezajímají. A finální a možná největší zklamání pro mě bylo, že mě soundtrack s tak dobrou pověstí vůbec nezaujal. (13.10.2017)

100% súhlasím s Falkom a POMOM. Som jeden z ďalších ktorý pri "Blade Runer" zaspali, no ja by som to nepripisoval k nudnému deju, ale skôr hrozne dlhej stopáži. No ale na rok 1982 veľmi vydarené efekty, ktoré boli snáď lepšie ako v niektorých terajších sci-fi béčkach............... Soundtrack Vangelis: 1. Main Titles [3:41] ,2. Blush Response [5:46] ,3. Wait for Me [5:27] ,4. Rachel's Song [4:46] ,5. Love Theme [4:57] ,6. One More Kiss, Dear [3:57] ,7. Blade Runner Blues [8:53] ,8. Memories of Green [5:04] ,9. Tales of the Future [4:47] ,10. Damask Rose [2:32] ,11. Blade Runner (End Titles) [4:40] ,12. Tears in Rain [3:00] (18.06.2011)

Tenhle film má tolik "nej", že vypsat je sem by zaplnilo víc prostoru, než má rozumný komentář mít. Zrovna jsem shlédla "the final cut" verzi s brilantním obrazem, zvukem, sestříhaný tak, jak to chtěl Ridley mít už původně. A s tímto dalším shlédnutím jsem opět našla novou hloubku celého díla. Pokaždé se mi Blade Runner dostane o něco víc pod kůži, pokaždé v něm najdu mnohem víc filozofie než minule, víc poetiky a víc krásy. "I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time, like tears in rain..." Blade Runner je plný krásných metafor, úžasně kompaktní a inteligentní a navíc vizuálně a hudebně dokonalý. Všechno v něm mi přijde dokonale promyšlené, na první (!) pohled jednoduchý děj není vůbec tak přímočarý, jak se může někomu zdát, vypiplané dialogy, obraz pochmurného futuristického města budoucnosti zahaleného do věčného deště... Když o tom tak uvažuju, tak právě on je můj nejoblíbenější sci-fi film (a možná nejen sci-fi). "Quite an experience to live in fear, isn't it?" (23.02.2004)

I po takových letech stále záhada. Sci-fi s noirovým nádechem, která se vyžívá v technické i vizuální ponurosti a bohužel i obrazové bizarnosti. Scott se bojí byť jen malinko rozmáchnout a ukázat nám víc ze světa budoucnosti a místo toho jen nechává pršet na Deckarda a vyprávět relativně obyčejný příběh. Replikantům chybí psychika a na konci pořád nevím, proč by mi jejich osudu a údělu mělo být líto. A chtěl bych také vidět Blade Runnerovo průměrné hodnocení, kdyby ho nenatočil právě Ridley Scott. Možná by i můj názor putoval níže, protože díky jeho příjemným vizuálům a hlavně výbornému cynickému Fordovi na podkladu úžasného soundtracku to nakonec nebylo takové zklamání, jak jsem se zprvu mračil. Tuny dešťových kapek, saxofonové melodie a Vangelisova pohádková hudba zůstávají v divákově mysli dlouho. (06.04.2007)