Gladiátor

Jeden z posledních opravdu velkolepých snímků, které mají potenciál zapsat se do filmové historie. Russell Crowe ve své nejlepší formě a možná také jedné ze svých zásadních rolí ztělesňuje muže jdoucího na smrt, který však musí vyrovnat jeden dluh s vládcem své země. Velmi silné, hudebně a technicky (ach ta kamera) nádherné. Proč tedy nepřichází plný počet? Možná až moc jednoduchý příběh, možná až moc dlouhé, možná to chce jen víc shlédnutí. Přesto si Maximus Decimus Meridius zaslouží pozornost diváků napříč publikem, takových filmů jako Gladiátor moc nevzniká. Bohužel. (05.06.2004)

OBSAHUJE SPOILERY V každém případě patří Ridleymu velký dík za vzkříšení žánru historického velkofilmu (vyjímaje pouze Krále Artuše). Gladiátor je jako první a proto je na místě určitá míra tolerance. Příběh je jednoduchý, ba přímo hloupoučký (podobné příběhy pomsty vídáme 2x tejdně na Primě) avšak velice kvalitně podaný a především skvěle natočený. Po řemeslné stránce je Gladiátor naprosto mistrovské dílo. Záběry na vyprahlou poušť, slunce zapadající pod bariérou, kůli záběrům na ruku, rozhrnující pole, na polorozpadlou zídku, a na hlavu hl. hrdiny, pod níž ubíhá písek, pokrytý rudými kvítky jsem se zamiloval do filmu... v přímém protilkadu k těmto záběrům ovšemn půlsobí silně rušivě zpomalené, krátke střihy, navíc nějakým způsobem silně trhane a tudíž naprosto nekoukatelné, které působí silně rušivě, dvojnásob v kombinaci s "normálními" záběry, které bezprostředně následují. U mistra obrazu/ů , jako je Ridley Scott toto zamrzí a nepříjemně překvapí. A nakonec PATOS. Vše je dokonáno, Maximus se setká s rodinou ( kapánek Happy end za každou cenu - když už umře, tak ať z toho aspoň něco vytřískáme), nastoupí žeská, a začne metat filozofická moudra o ceně lidského života, jeho poměru k velikosti říma, připomene nám, že Maximus býval voják (pro ty, co poslední 3 hodiny nedávali pozor) a konec... jakýkoliv normální divák musí být náležitě otráven. Já byl otráven a proto ty 3 hvězdičky. (13.02.2006)

Prototyp velkofilmu nového tisíciletí. Silně emoční příběh, bravurně snímaná akce a mistrovská režie. Nezapomenutelná hudba Hans Zimmera pak pouze dokresluje onu dokonalost. Děj se sice moc historie nedrží, ale přesto se pro mne jedná o jednu z nejlepších žánrovek, co jsem kdy viděl, nemluvě o brilantním Joaquin Phoenixovi. Na závěr mohu pouze dodat... My name is Maximus Decimus Meridius, commander of the Armies of the North, General of the Felix Legions, loyal servant to the true emperor, Marcus Aurelius. Father to a murdered son, husband to a murdered wife. And I will have my vengeance, in this life or the next! (18.01.2008)

Ridley Scott vzkřísil hollywoodský "hstorický" velkofilm ve vším lesku... ve vší barevnosti, pompéznosti, schematičnosti, patosu, plytkosti. Stvořil dílo, které apeluje na divákovo oko, jakmile se však uchýlí k myšlenkám, připadal jsem si jak na nepovedené hodině "římské státnosti pro začátečníky" (nikdo mi nevymluví, že v jádru je Gladiátor naprostý nonsens). Jakmile se "děje", funguje Scottovo dílo brilantně, během dialogů však sklouzává do typické prázdné užvaněnosti a nebýt toho, jak mistrovsky svá schemátka naplnilo duo Crowe-Phoenix, zůstávalo by po Gladiátorovi sotvaco hodnotného. Ridley Scott mě svým přístupem hrubě zkalamal. Jeho režie je rutinní, profesorsky chladná, snad jen v bitevním sekvencích lze hovořit o svojském přístupu (byť roztřesená ruční kamera a "vynechávání" okének není mistrův vynález). Co mi na tomhle filmu chybí, je skutečný duch... neustále se žvaní o Římu, ale ten bohužel pro kvalitu snímku zůstává skutečně pouhým snem (vyrenderovaným pozadím). Proto dávám přednost ideám Williama Wallace či kapitána Nathana Algrena. Jejich boj má pro mě větší náboj nežli stokrát ohraná pomsta za smrt blízkých. Ridley Scott prostě rozehrál pompézní symfonii podle starých not. Je stejná jako hudba Hanse Zimmera – vzbuzuje žádané emoce, zní mohutně, heroicky... To je koneckonců to, co se od velkofilmu čeká, ne? Jenže já tvrdím, že to očekávané už tu bylo několikrát ztvárněno lépe, byť možná ne tak megalomansky. (02.10.2004)

Klasický historický velkofilm a la Hollywood, jenž s historickými fakty zachází slovy Svatopluka Čecha "jako opilý ponocný se svou halapartnou." Vzdor tomu, že vypočítávat historické omyly, byli bychom tady dva dny, vzdor podivné gradaci snímku a vzdor poněkud dřevěnému titulnímu hrdinovi a nepříliš uvěřitelné romanci s císařskou dcerkou se na to dá dívat celkem s klidem a snad i se zalíbením. Velkou zásluhu na tom má Joaquin Phoenix a to, že za svou hereckou kreaci nedostal Oscara, je jedním z mnoha omylů Akademie. (01.07.2007)