Hannibal

Pokud bych měla Hannibala ohodnotit jediným slovem, tak by to bylo: důstojné. Hannibal určitě je důstojným pokračováním legendármího filmu. Dává velké množství příležitosti Hopkinsovi neslézt z plátna a velmi příjemně rozvinout vztah s jeho oblíbenou agentkou. Ano, Julianne Moore je jiná, nežli Jodie Foster, ale ono je to vlastně dobře. Clarice hodně vyzrála za tu dobu a jako kolemjdoucí divák nevyžaduju, aby měla stejnou tvář, jako během svých studií. Prostředí intelektuálně snobské Itálie pro mě také funguje jako příjemné ozvláštnění. Takže vzhůru za Červeným drakem. (20.09.2012)

Ridley sa chopil ponúknutej látky s diametrálne odlišnej strany, než jeho nadosiahnuteľný a nezabudnuteľný predchodca Demme. Celý, pomerne zdĺhavejší, dej je akosi melancholicky podfarbený, využíva len pár vzruchových okamihov a pomerne nudí. Je tu však réžo, ktorý svojimi schopnosťami s takéhoto priemerného scenára vystrúhal aj s pomocou hereckých výkonov slušný mrazivý psychothriller, v ktorom evokuje hlavné desivý záver a pár nezabudnuteľných scén. Neodporúčam sa pri tom stravovať. 70%. (10.03.2007)

Jodie, veřejně tě chválím za projev zdravého rozumu, díky kterému ses odmítla tohohle zúčastnit. Tam, kde byla Jehňátka mrazivá, tísnivá a k nesnesení napínavá, tam je Hannibal už jen samoúčelně nechutný a i když se mi některé Scottovy filmy docela líbí, tady mám pocit, že měl při režírování asi tolik mozku, kolik ho zbylo Claricinu šéfovi poté, co u něj Clarice a Hannibal povečeřeli. A to ještě film vynechává to, co nám v plné kráse předkládá kniha, po jejímž přečtení se už nikdy nezbavíte pocitu, že Harris zešílel a vy s ním. Herci povětšinou odvádějí dobrý výkon, i když člověk tluče hlavou do sedačky a ptá se, proč se do tohohle nechali lidé jménem Hopkins, Moore, Oldman a Giannini uvrtat (a odpoví si s neslušnou stručností "prachy"), italskou renesanci můžu a asociace se jménem Pazzi je zajímavá, takže jsem si v prvních chvílích i docela medila. Tím horší byl zbytek. Ne, zdaleka to nebyl nejhorší film, co jsem měla tu smůlu vidět, ale zklamání to bylo velké. A v případě Anthonyho zklamání bolí. (06.07.2007)

Dokonale ovládaný hlas, pozorný pohled bez mrknutí i kultivovaný projev zůstaly. Zrovna jako děsivě temné choutky. Jenže vyjma solidního Anthony Hopkinse už toho příliš nezbývá. Na Clarice Starling nemá potřebu uplatnit své stravovací návyky, protože „svět je daleko zajímavější, když je v něm ona.“ S ostatními už apetit klepe na vrata. Všichni odmítali, že by se mohli vrátit. Nakonec někteří neodolali. Thomas Harris napsal pět stovek stran románu, scénáře se ujalo duo uznávaných chlapíků Zaillian-Mamet, ale rafinovanost jedničky, která nechávala vyniknout psychologickému souboji mezi dvěma dokonale promyšlenými charaktery, je tatam. V tomhle kusu máme nejprve hrozbu v podobě suspendování (ostřílená agentka střílela a zřejmě bude muset být za obětního beránka), pak jistého milionáře, který právě se Starlingovou počítá v rámci své pomsty. A řadu dalších postav, které nikterak nezaujmou. Mnohé jsou hodně jednorozměrné, jiné mají alespoň nějaký záblesk divákova zájmu. Výsledek, nemít v čele nelidsky chladnokrevnou postavu, připomíná řadovou žánrovou detektivku, za kterou naštěstí stojí režisér s vytříbeným citem pro krásu obrazu. Ale jinak toho moc nabídnout nedokáže. Není to nějak o zklamání, je to prostě o jiném příběhu. (02.06.2016)

Po obrovském úspěchu Mlčení jehňátek bylo celkem logické, že filmové pokračování na sebe nenechá dlouho čekat, a filmové studio i obec fanoušků měla vysoká očekávání vzhledem k atraktivitě zpracovávané látky. Do značné míry se nenaplnilo, i když pravdou je, že první díl série nastavil opravdu vysokou laťku. Může za to především scénář a s ním spojená kvalita dialogů, kdy prvek napětí - tak silný u Mlčení jehňátek - v převážné většině scén prostě nefungoval. Je zajímavé, že i když v Mlčení jehňátek byl hlavní záporák, doktor Lecter, ve vězení a zdánlivě zcela bezmocný, každý záběr, kde se objevil, byl nabitý emocemi a napětím i temným očekáváním diváka, zatímco v Hannibalovi je Lecter na svobodě a má opravdu široké pole působnosti, divák se téměř nikdy nebojí a není vtažený do děje. Lecterovi chybí jeden důležitý prvek, a to je skutečně důstojný rovnocenný protivník. Snad jen scéna s likvidací kapesního zloděje patří k těm, které se dostanou divákovi pod kůži. Sama režie je zručná, Ridley Scott je zkušený a v rámci možností, které mu poskytuje scénář, odvádí dobrou práci. Přeobsazení agentky Starlingové není podstatné, protože Julianne Moore je kvalitní charakterní herečka a dobře ztělesňuje časový odstup od prvního dílu i určitý vnitřní přerod vyhořelé hlavní hrdinky. Jinak knižní předloha je na jednu stranu vděčnější, na stranu druhou taky podbízivější a svým závěrem spíš braková záležitost, takže film, kdyby se doslovně držel toho, co mu knižní předloha nabízela, mohl dopadnout ještě hůř. V knize se totiž agentka Starlingová stává milenkou doktora Lectera a kniha končí hostinou, kde si oba pochutnávají na svém poraženém nepříteli... Celkový dojem: 55 %. (26.10.2008)