Hannibal

Scott bojující s nepříliš duchaplným scénářem uchopil dr.Lectera z jiného konce než Demme. Nelze mu upřít snahu o udržení nastavené úrovně, především v prostřední florentské části, kde si inspektor Pazzi nestihne užít svých zasloužených třicet stříbrných.. Sebeochutnávka Liotty mi přišla servírována s vtipem a noblesou, nicméně byla krapet samoúčelná. (01.09.2008)

"Chce ji Lecter šoustat, zabít, sníst nebo co?" Jak tak pana doktora znám, tak je to gurmán, takže by si patrně vybral úplně všechny nabídky. Nicméně já gurmán nejsem a svůj mozek ochutnávat nehodlám, takže se u mne během sledování tohoto snímku střídaly dva pocity - nuda a znechucení. Nebýt slušně vychován, tak bych kino poměrně záhy opustil, ale když po mě u vstupu pro jednou nechtěli výpalné, tak jsem to statečně dokoukal. (03.11.2016)

Hopkins byl opět skvělý a Gary Oldman také nebyl k zahození. Toto hodně lidmi dost opovrhované pokračování mi celou dobu přišlo výborné, až bohužel konce Ridleymu trochu ujel (ovšem jinak je jeho režie brilantní). Nevím čím to bylo, ale konec měl nastat po odchodu z prasečince. Potom už to byl jen odvárek a to kvůli atmosféře a celkové soudržnosti filmu (pojídání Liotty mě jinak bavilo). Julianne Moore jsem nikdy moc nemusel a ze všech sil preferuji Jodie, ale nic nemůže být dokonalé. Pro mě velká spokojenost, akorát "Červený drak" už neměl nikdy přijít. (03.04.2006)

Dr. Lecter se vrací v krvežíznivém stylu, ale spokojenost tentokrát nepanuje. Nejhorším možným startem je veškeré počínání Clarice, která mě s tváří unylé Julianne nutila usnout každou svou replikou na téma "střílela jsem na ženu s dítětem". Díky dokonalému Hannibalovi a překvapivě zdatně sekundujícímu Liottovi je ze zdánlivě zbytečného filmu nakonec dostatečně napínavý thriller, ale zdlouhavá hluchá místa ho odsuzují k nálepce násilím přišitého sequelu. (19.03.2006)

Je nesmyslné srovnávat Hannibala s Mlčením jehňátek, neboť jsou to dva naprosto odlišné filmy. Jediná spojující indicie je hlavní osoba filmu - Hannibal Lecter. Je jasně patrné, že režii si vzal na starost vizuální mág Ridley Scott a tah to nebyl vůbec španý. Děj je o dost jednodušší a lineárnější, přičemž se tvůrci soustřeďují více na skloubení vizualizmu (úchvatná Florencie) a brilantní atmosféry (Zimmerova hudba, vynikající kamera). Úvodní syrová přestřelka tak působí v tak citlivém, záběr po záběru detailně vypiplaném filmu, jako pěst na oko. Hopkins zde těží především ze svého hlasu, než-li skutečného herectví, což opravdové fandy Lectera může trochu mrzet, oproti tomu Oldman v roli Masona je vynikající a maskéři si zase jednou vyhráli. (26.10.2003)