Thelma a Louise

Jo, to byly časy, když Zimmer ještě skládal originální hudbu a Michael Madsen vážil míň než já... Thelma a Luisa (číst umim, ale oficiální název mi prostě nejde z hu...teda z klávesnice) jsou naprosto úžasně ženský film. A je jenom klika, že Ridley Scott se onoho brilantního scénáře chopil tak jak se ho chopil. Zkrátka další skvělý film o svobodě ducha, tentokrát se zvláštností jménem ženskost. Silný zážitek, výborné herecké výkony, propracovaná hudba. A ne zrovna povedený dabing:P (ve stavu v jakém film uvedla Prima před Vánoci 2005, a kdy jsem ho KONEČNĚ viděl) 80% (26.12.2005)

V tomto snímku se sešlo hned několik osob, které si spolupráci v budoucnu ještě zopakovaly a stálo to také zato. Ridley Scott + Hans Zimmer a Keitel + Madsen. Thelma a Louise ukazuje proměnu dámské jízdy v útěk před zákonem. Postupem času začíná jít opravdu o život a je jasné, že tohle nemůže hrdinkám jen tak projít. Příjemná, leč dlouhá podívaná s perfektním hereckým obsazením, příjemnou hudbou, klasickým americkým prostředím a zajímavým dějem. Závěrečná scéna (následující část může SPOILEROVAT) působí jako pocta finální scéně Butche a Sundance. Nedostatek: Když Louise vystřelí do vysílačky v policejním autě, chytne vzápětí hlaveň pistole. Je však nepravděpodobné, že by na ni takto bez problémů udržela ruku (bez sebemenšího ucuknutí), jelikož ta musela být po výstřelu (resp. po dvou výstřelech) rozpálená. (24.02.2011)

Celý film v pohodě, ale zarazil mne nelogický konec. Chápu, že k podobnému rozhodnutí vše již od začátku neobvyklého "výletu" směřovalo, ale stejně to podle mě scénarista přepísknul a v poslední minutě nacpal postavám do úst slovíčka, která nemůže zdravý člověk v životě vyslovit... Jinak jsem byl nadšený bravurními hereckými výkony, pohodovou atmosférou a snahou o vyhnutí se nudným scénkám. Thelma a Louise jsou barvitým filmem ve kterém se pořád něco děje, a který ztrácí dech jen při minimu nezáživných dialogů, kterými diváka režie krmí vždy před dalším zvratem nebo akční scénou. Celé mi to dost připomínalo mladší seriálové Zoufalé manželky, a kdyby se někdy plánovala jejich celovečerní verze, kéž by se od Scottova snímku nijak závratně nelišila - až na to auto. Za mě čistých 80%. (27.11.2009)

Celý problém Thelmy a Louisy tkví v nešťastném propojení precizity klasického hollywoodského stylu s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Na jednu stranu se film tváří jako evropské vyprávění, kdy není děj motivován primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlineů, ale pracuje s mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle, na druhou stranu rozvolněná šedesátá i deziluzivní léta sedmdesátá dávno odezněla. Nacházíme se v Americe, v post-klasickém Hollywoodu let devadesátých, s nimiž se pojí nutnost vršit deadliney – tedy jakési limity, do kdy musejí postavy vyřešit určitou věc. Takový deadline představuje kupříkladu vzetí / nevzetí Brada Pitta (na rozhodnutí mají postavy vymezený čas, protože Brad na ně věčně čekat přirozeně nebude), sehnání peněz nebo překročení hranic do Mexika. Nejvýraznější deadline je pak policie, jež obě dívky stíhá a jež rámuje celý příběh (proto dojde ke kontaktu dívek s policí až u konce). Jak vidno, deadliney jasně převažují nad uvolněným evropským vyprávěním, s kterým nemá film zhola nic společného, přestože po něm permanentně - minimálně synopsí - háže očkem. Postavy se v hollywoodských filmech osvobodit a odpoutat zkrátka nemohou. I když možná za tím nevězí normy hollywoodského vyprávění, ale omezení, které na dívky klade patriarchální model společnosti. Rovněž proto se těší Thelma a Louisa tak značné oblibě mezi teoretičkami genderových, feministických, post-feministických, kulturálních a queer studií. Přesto všechno je film nesmírně zajímavý jednou věcí – zdá se, jako by prohazoval příčinu a následek, protože obě dívky teprve až po objevení deadlineu (budoucího následku) začínají konat, ale tomuto deadlineu se snaží pokaždé vyhnout. Směřuje se tu od deadlineu, nikoliv k němu. Jak mazané, pane Scott! (03.05.2009)

Volání divočiny....Susan Sarandon a Geena Davis se na cestě křížem krážem Státy mění z ochočených zvířátek ve svobodymilovné šelmy. Pevně se držte, začíná dámská jízda, kde na plyn dupou dvě bytosti, pod kterými se podlomila vratká lávka morálky a spravedlnosti, na spojku ne-o-do-la-tel-ný Brad Pitt a za ruční brzdu marně tahá soucitný Harvey Keitel. Film, který vzbuzuje touhu projet se v cabrioletu a nechat si šílenou jízdou čechrat vlasy. Co zbude? Díra v srdci hluboká jako Grand Canyon. A pocit, že to za to stálo. 9/10 (09.09.2007)