Krvavá hostina

Jednou to prostě začít muselo! A pokud bere člověk v potaz, že tohle vyloženě zvrhlé dílko vzniklo v roce 1963, musí před tímto smeknout. Nejde tady o strach, herce, příběh, nebo cokoliv jiného ... ano, z filmového hlediska je to opravdu slabota, ale Lewis tímto filmem prostě před více jak 40 lety říká: "Takto budou jednou vypadat komerční filmy, lidé po nich budou šílet, budou vyžadovat neustálá pokračování, remaky a prequely a bude to součást běžně lidské kultury!" Věřil mu to tehdy někdo? Pochybuji ... Odporný, slyzký vrahounek tady masakruje opravdu nádherné ženské, kamera se téměř ničemu nevyhýbá, krve je zde požehnaně jako ve filmech o desítky let později, rozřezaná těla, vnitřnosti, spousta naprosto klasických klišé, které se v horrorech objevují dodnes, atd. Prostě základní žánr pro horror typu gore a splatter, kde často o napětí a navození strachu vůbec nejde. Nejkrásnější herečka celého filmu, ta která nakonec vyvázne tak tak jeho mačetě, podává opravdu asi nejhorší herecký výkon, jakého jsem byl kdy svědkem. Spousta jevů je dnes na filmu úsměvných, záleží prostě na divákovi, s jakým přístupem ke sledování filmu usedá. Film hodnotím z pohledu milovníka horrorů. Ovšem i jako film obecně měl některé světlé stránky. Dobrá a podivná atmosféra doprovázející neustálým rytmickým bubnováním, odvaha tvůrců ukazovat to, co nikdy nikdo před nimi neukázal, krásné "herečky" a krátká stopáž která filmu vyloženě prospívá. (12.03.2008)

Herschell Gordon Lewis a jeho odvážny pilier gore hororu, ktorý v šesťdesiatych rokoch naplno odštartoval krváky tohto typu s plnou vizualizáciou, tvorí samotný a neoddiskutovateľný základ hnusáckej filmovej histórie, nakrútený iba za 9 dní v slnečnom Miami. V dobe svojho vzniku prelomový, odsudzovaný a odpor vyvolávajúci horor je dnes s úctou považovaný skôr za telenovelovú paródiu na horor ako taký, dotvorený šialeným výzorom titulnej postavy, úsmevnými chybami a krásnymi ženami, obeťami egyptského božstva, na čele s Playmate magazínu Playboy z júna 1963 - Connie Mason. Pestrofarebná zábava v klasickom duchu môže teda naplno začať! Herschell Gordon Lewis svoje osobné dielo vyšperkoval zo siedmych pozícii a to: réžia, okrem ktorej je aj autorom príbehu v spolupráci s Davidom F. Friedmanom (hlavným producentom Blood Feast), vo filme je možné počuť Lewisov hlas ako komentátora v rádiu, je vedľajším producentom, autorom hudby k filmu, okom filmovej kamery a autorom špeciálnych efektov. Nemalá odkazová stránka rady neskorších hororov na túto klasiku žánru len posilňuje to jedinečné čaro a silu "Blood Feast". Okrem nich sa konkrétnejšie a celominutážne v roku 1987 pokúsil ešte viac trashovitejšie a zábavnejšie vzdať hold Lewisovej klasike Jackie Kong svojou verziou, voľným pokračovaním Blood Diner (1987). O pätnásť rokov neskôr sa o to isté a s rovnakým úspechom pokúsil samotný Herschell Gordon Lewis autoparódiou Blood Feast 2: All U Can Eat (2002). ### "Blood Feast" sa vďaka svojmu zameraniu muselo okrem nadšených výkrikov vyrovnať aj s neochotou distribúcie, urážkami a zákazmi. Potom, čo vo Veľkej Británii v máji 1982 vydalo štúdio "Astra" "Blood Feast" (64 min.), miestni cenzori z BBFC uvalili po roku (júl 1983) ban na šírenie filmu umiestením na zoznam tzv. "Video nasties". Následne sa "Blood Feast" dočkalo obnovenej voľnej distribúcie v Británii až v roku 2001 vydaním disku štúdiom "Tartan Video" – jednalo sa však o Cut verziu skrátenú o 23 sekúnd. Na Uncut release si britské publikum muselo počkať do roku 2005 (vydanie štúdiom "Odeon", 67 min., Rated: 18). (06.01.2007)

Tenhle film jsem musel vidět už z povinnosti.Zajímalo mě-kdo a jak položil základní kámen pro splatter horor.No co k tomu dodat.V dnešní době tohle průkopnický dílo vzbuzuje spíš úsměv na rtech.A to hlavně po herecké stránce.Jedinej kdo svoji roli zahrál obstojně byl hlavní záporák.Dokonalej vyšinutej slizoun.Pochválit musím taky barvy,kde prim hraje hlavně modrá a červená.No tak když to shrnu-tenhle film už v dnešní době divákům nic moc neřekne,ale i tak jsem rád,že jsem ho viděl.Krvavá hostina by měla být povinností pro všechny fandy splatteru.Aby každej viděl kdy a kde to všechno začalo.V roce 1963 tohle musel být masakr.Tolik krve neuvidíme ani v některých novějších hororech.Respekt. (08.07.2015)

Roku 1963 se H. G. Lewis spolu s produkčním parťákem Davidem F. Friedmanem rozhodli vstoupit do neprobádaných vod žánrové kinematografie a bez jakýchkoliv ambicí natočili laciný shocker o fanatickém uctívači egyptské bohyně, který pro svou modlu vraždí a připravuje maso svých obětí. Odvážný počin plný naporcovaných končetin a dalších atrakcí jako trhání jazyka z úst tehdy zbořil dobové tabu explicitního násilí a pro upřednostňování krvavých záběrů před nosným příběhem se zapsal do dějin jako historicky první splatter film. Dnešní optikou už jde o úsměvný brak s afektovanými neherci a okatými triky, který je otrlý z úplně jiných důvodů, než v době svého vzniku. Nicméně jak prohlásil sám Lewis, Krvavá hostina sice „není dobrá, rozhodně ale byla první svého druhu.“ A to už jí nikdo neodpáře. (08.02.2024)

Lewis byl prase a točit neuměl (fanoušci jistě odpustí), ale jedno se mu musí nechat: měl nehoráznou odvahu a hlavně drzost něco takovýho stvořit. Prasárna typu Blood Feast neměla ve své době konkurenci. I přes svojí křečovitost a neskrývající amatérismus musel proto zákonitě šokovat. Veškerým explicitním násilím, v němž psychopatický "hlavní hrdina" vyvrhne jednu mladou dívku a druhé zase v detailu vytrhne jazyk, položil základní kámen gore a splatteru, a dalšími trashovitými fláky pouze potvrzoval svou zvrácenou vizi budoucího filmového umění. I když příběh stojí pokaždé za hovno. The Wizard of gore budiž důkazem. (20.07.2011)