Krvavá hostina

Herschell Gordon Lewis a jeho odvážny pilier gore hororu, ktorý v šesťdesiatych rokoch naplno odštartoval krváky tohto typu s plnou vizualizáciou, tvorí samotný a neoddiskutovateľný základ hnusáckej filmovej histórie, nakrútený iba za 9 dní v slnečnom Miami. V dobe svojho vzniku prelomový, odsudzovaný a odpor vyvolávajúci horor je dnes s úctou považovaný skôr za telenovelovú paródiu na horor ako taký, dotvorený šialeným výzorom titulnej postavy, úsmevnými chybami a krásnymi ženami, obeťami egyptského božstva, na čele s Playmate magazínu Playboy z júna 1963 - Connie Mason. Pestrofarebná zábava v klasickom duchu môže teda naplno začať! Herschell Gordon Lewis svoje osobné dielo vyšperkoval zo siedmych pozícii a to: réžia, okrem ktorej je aj autorom príbehu v spolupráci s Davidom F. Friedmanom (hlavným producentom Blood Feast), vo filme je možné počuť Lewisov hlas ako komentátora v rádiu, je vedľajším producentom, autorom hudby k filmu, okom filmovej kamery a autorom špeciálnych efektov. Nemalá odkazová stránka rady neskorších hororov na túto klasiku žánru len posilňuje to jedinečné čaro a silu "Blood Feast". Okrem nich sa konkrétnejšie a celominutážne v roku 1987 pokúsil ešte viac trashovitejšie a zábavnejšie vzdať hold Lewisovej klasike Jackie Kong svojou verziou, voľným pokračovaním Blood Diner (1987). O pätnásť rokov neskôr sa o to isté a s rovnakým úspechom pokúsil samotný Herschell Gordon Lewis autoparódiou Blood Feast 2: All U Can Eat (2002). ### "Blood Feast" sa vďaka svojmu zameraniu muselo okrem nadšených výkrikov vyrovnať aj s neochotou distribúcie, urážkami a zákazmi. Potom, čo vo Veľkej Británii v máji 1982 vydalo štúdio "Astra" "Blood Feast" (64 min.), miestni cenzori z BBFC uvalili po roku (júl 1983) ban na šírenie filmu umiestením na zoznam tzv. "Video nasties". Následne sa "Blood Feast" dočkalo obnovenej voľnej distribúcie v Británii až v roku 2001 vydaním disku štúdiom "Tartan Video" – jednalo sa však o Cut verziu skrátenú o 23 sekúnd. Na Uncut release si britské publikum muselo počkať do roku 2005 (vydanie štúdiom "Odeon", 67 min., Rated: 18). (06.01.2007)

Jestli někoho zajímá, kde začalo něco, co dnes prezentují snímky jako Hostel či Saw, čili samoúčelné násilí, ty nejkrvavější amputace způsobující co možná největší míru bolesti, no zkrátka děsivá chirurgie zvrhlostí - poté jste narazili na pramen. Pravda, jsme v roce 1963 a tak efektivita snímku je tatam a člověk se spíše pousměje nad tím co vidí, nicméně v daném roce to muselo být patřičně šokující. Snímek je sice prapředkem dnešních zvrhlostilůstek, ale bohužel jeho kvalita je podprůměrná. Horror horrorem nedělají jen řezání částí těla, potoky krve a vytrhané jazyky a na to film bohužel doplatil. Se strachem se zde prakticky nesetkáte a to je špatně. Je to prostě špatná filmařina, ale ruku na srdce, nikdo kdo si tento film sehnal snad nemohl doufat, že bude svědkem něčeho kvalitního. Většinu zajímalo jen to, jak se porcovalo maso v 60. letech, 3 roky od uvedení Psycha, 11 let do vzniku čelistí. (17.01.2008)

Chápu, že z hlediska zobrazeného gore je tohle splatter krimi přelomovým snímkem, to je ale asi tak všechno. Naprosto amatérské herecké výkony, kdy herci buď děsivě přehrávají, nebo jen odříkávají text, by se snad i daly trochu odpustit, kdyby vše ostatní fungovalo. Příšerné hudba, děsivý střih a vraždy prokládané kvákáním. Efektní je vytržení jazyka, byť takto možná nereálné, gore a masky jsou obstojné zejména v kontextu doby. Přitom motiv egyptské bohyně nabízel tajemno a strašení, jenže o to zde očividně nešlo. Ramses ze všeho nejvíce připomínal Quasimoda. Z dnešního pohledu beru tenhle film spíše jen jako informaci. (19.02.2023)

Roku 1963 se H. G. Lewis spolu s produkčním parťákem Davidem F. Friedmanem rozhodli vstoupit do neprobádaných vod žánrové kinematografie a bez jakýchkoliv ambicí natočili laciný shocker o fanatickém uctívači egyptské bohyně, který pro svou modlu vraždí a připravuje maso svých obětí. Odvážný počin plný naporcovaných končetin a dalších atrakcí jako trhání jazyka z úst tehdy zbořil dobové tabu explicitního násilí a pro upřednostňování krvavých záběrů před nosným příběhem se zapsal do dějin jako historicky první splatter film. Dnešní optikou už jde o úsměvný brak s afektovanými neherci a okatými triky, který je otrlý z úplně jiných důvodů, než v době svého vzniku. Nicméně jak prohlásil sám Lewis, Krvavá hostina sice „není dobrá, rozhodně ale byla první svého druhu.“ A to už jí nikdo neodpáře. (08.02.2024)

je to historicky první gore film. a opravdu hodnota tohoto snímmku je ryze historická. Klišé sou na sobě navrstvena tak hutně, že už mezi nimi není prostoru pro cokoli svébytného, tady se opravdu nechce věřit že to vše je navážno, není tu ani radostnost pozdějších gore filmů ani ed woodovský zápal zaníceného a o věci přesvědčeného neumětela. (08.10.2008)