Nepřítel státu

Hodně dobrý špiónský drama, který mi dost připomíná starší snímek s Robertem Redfordem Tři dny Kondora a kdyby tam gene Hackman neříkal, jak se stalo, že se musel začít schovávat a nebylo tam zmíněný jeho jméno, klidně by to mohlo být i považovaný za volné pokračování. Protože proč by Hackman nemohl být Redford po dvaceti letech? (a odhlédněme od tělesné podoby). Protože něco podobného by se klidně s Redfordem stát mohlo. Paranoidní, inteligentní, světaznalý, bez kouska normálního života a bez rodiny. Přesto ale tu je pár drobností, kteeré jsou divné a dobrý divákův pocit z filmu trošku ničí, hlavně tedy ten konec. Konec přesně ve stylu Hollywoodu, kterej bych se nedivil, kdyby si dali patentovat. No a pár výhrad bych měl i k "tajným" agentům té zlé strany. Proč proboha všichni vypadají jak pankáči? Vždyť takovýhle ksichty ještě s takovýma účesama by se hned staly středem pozornosti?! Zajímalo by mě, jestli když do telefonu řeknu Alláh, bomba, prezident Bush, elektrárna Dukovany, antrax a pár dalších, jestli po mně vyjedou. Ale radši to zkoušet nebudu :D (05.03.2006)

Nejsem příznivcem hi-tech thrillerů, ale pokud budu hodnotit z objektivního hlediska, tak "Nepřítel státu" trpí nedostatkem akce a napětí, ani herci se mně příliš nelíbili, ale vše zachraňuje režie Tonnyho Scota, která se pokouší eliminovat nedostatky ve scénáři a naservíruje divákovi několik skvělých momentů. Bez ní by to byl jen tuctový thriller zaobalený do atraktivního hávu, po kterém by pes neštěkl. 50% (13.02.2009)

Nevím, co jsem taky měl čekat jiného. Filmy Tonyho Scotta mi nikdy neseděly a nevyjímá se to ani Nepříteli státu. Přiznávám, že příběhově je vysoce na úrovni, což o to, ale fakt je, že filmy s politikou jsou myšlenkově hodně vysoko a pokud člověk nad takovýmto filmem nepřemýšlí, tak z toho většinou ani nic nemá. Vydržel jsem až do konce a většinou jsem měl co dělat. U filmu jsem se totiž nudil, akční scény mi nepřišly dost akční a jediné, co stálo za pozornost byly herecké výkony. Tak nějak bych to nejspíš zhodnotil hned po shlédnutí. Tony Scott má to štěstí, že jeho filmy mají jisté kouzlo, které hned po shlédnutí zhodnotit nejdou. Sice jsou si všechny dosti podobné, ale i tak mají co nabídnou a to hlavně v dnešní době. --- Jak ti chutná pstruh? - Jako ryba. - To je ryba! (03.10.2007)

Typická Scottovka. Rychlej střih, filtry, všechno letí kupředu, člověk si ani nestačí pořádně uvědomit o co komu jde a hopla, je tu finále. Nepodezírám Tonyho Scotta z nějakého poselství, jak by se z námětu možná mohlo zdát, protože všechno to sledování, všudypřítomné kamery, čidla, odposlechy apod. jen rozšiřují filter rate za vteřinu. S lepším scénářem a jiným režisérským přístupem by se mi to asi líbilo víc. (10.04.2010)

Ačkoli má film přes dvě hodiny, tak si drží stále výborné tempo, člověk nemá moc času na to, aby se nudil. O napětí a povedenou akci není nouze. Dějově je to po celou dobu velmi zajímavá záležitost, ovšem závěr to trochu pokazil. Divně vykonstruované rozuzlení, kterým si u mě film o stupínek pohoršil. 80% (03.09.2014)