Nepřítel státu

Nepřítel státu si bere to nejlepší z atmosféry akčních filmů raných 90. let (Smrtonosná -doplňte-, Uprchlík) a dodává k ní hi tech elementy v podobě všudypřítomných, sledovacích/sledujících kamer a satelitů. Film perfektně startuje z chytlavého a "klidnějšího" úvodu až po akční film pohybu, kdy postavy doslova utíkají před očima velkého vládního bratra s nemožností se pořádně vydýchat. Gradace je výborná, film je perfektně napínavý a zábavný po celých 130 minut, hlavním postavám nechybí charisma a závěr je také překvapivě promyšlený, nebo chcete-li cool... Nejlepší Tony Scott. 9/10 (08.09.2012)

První polovina filmu je skvělá. Zápletka s předáním videonahrávky byla geniální i prvotní šoky Deana z událostí, které se díky tomu kolem něj roztočily. Smith mi v roli velmi dobře sednul. Jakmile však s Hackmanem přebere z defenzivní role iniciativu a začne skórovat, už to nebylo tak skvělé. Vždy jsem byl háklivý na tykové ty počítačové experty co kliknou a všechno mají v kompu... Takové to když na požadavek šéfa (poté co sledovaný vejde do budovy) si externí kameru přepnou na 3d budovu a přesně vidé kudy jde, ve kterém je patře atd... Nepochybuji o tom, že s dnešními technologiemi lze o člověku zjistit ze záznamů z banky, IP adresy, tel. hovorů, lékaře, zubaře, zdravotního pojištění atd prakticky vše...Věřím i tomu, že lze někoho detailně sledovat díky zaměřenému satelitu....Ale tady se to krapet přehánělo. No a po převzetí iniciativy Smith udělá z celé sledovací a technikou vybavené party, která se celou dobu chová profesionálně partu debilů.. proč ten zvrat? Zablokování karet Voighta, štěnice u něj doma.... Zbytečné a je to škoda. U Voighta ani nechápu proč stál kousek od vraždy... Být takto vlivná osoba, nechám nějkoho zlikvidovat bez toho, že bych stále v parku 2 metry od něj a riskoval diváky... Mafiánský závěr mi přišel jak od Tarantina a k nabušenému thriller-špionážnímu žačátku mi vůbec nesedl.. Takže, začátek za 5, konec za 3. Dávám čtyři štěnice, ale je to s utrženými drátky... * * * * (19.12.2012)

Hodně dobrý špiónský drama, který mi dost připomíná starší snímek s Robertem Redfordem Tři dny Kondora a kdyby tam gene Hackman neříkal, jak se stalo, že se musel začít schovávat a nebylo tam zmíněný jeho jméno, klidně by to mohlo být i považovaný za volné pokračování. Protože proč by Hackman nemohl být Redford po dvaceti letech? (a odhlédněme od tělesné podoby). Protože něco podobného by se klidně s Redfordem stát mohlo. Paranoidní, inteligentní, světaznalý, bez kouska normálního života a bez rodiny. Přesto ale tu je pár drobností, kteeré jsou divné a dobrý divákův pocit z filmu trošku ničí, hlavně tedy ten konec. Konec přesně ve stylu Hollywoodu, kterej bych se nedivil, kdyby si dali patentovat. No a pár výhrad bych měl i k "tajným" agentům té zlé strany. Proč proboha všichni vypadají jak pankáči? Vždyť takovýhle ksichty ještě s takovýma účesama by se hned staly středem pozornosti?! Zajímalo by mě, jestli když do telefonu řeknu Alláh, bomba, prezident Bush, elektrárna Dukovany, antrax a pár dalších, jestli po mně vyjedou. Ale radši to zkoušet nebudu :D (05.03.2006)

Krásná vzpomínka na Tonyho Scotta, který podobné filmy opravdu uměl. Na přelomu tisíciletí se věnoval ve dvěma politickým thrillerům a tedy se vydal trošku do míst, kde do té doby prakticky nebyl. Nepřítel státu stojí na skvělém Willu Smithovi, pro kterého to bylo ve své době jakésik symbolické pokračování stavu věcí. Nebojím se jej označit za možná největší hvězdu druhé poloviny 90. let. Pro Genea je zase tenhle film zcela určitě pokračováním příběhu postavy, kterou si zahrál v Coppolově Rozhovoru před čtvrt stoletím. PS: Tom Sizemore hraje přímo luxusní mafiánskou postavičku 80% (12.01.2024)

Nemáte právo vstoupit do mého domu...Nepřítel státu je snad vůbec nejmainstreamovějším a divácky nejvděčnějším Scottovým filmem, čemuž nakonec patrně vděčí za svou oblíbenost. Klasický příběh chlápka v zoufalé situaci je prostě pro široké obecentsvo stravitelnější, než zbylé Tonnyho snímky, hrající si až s experimentálním vyprávěním...A s vizualitou.... Obrazově stojí Nepřítel státu někde na úpatí SVK (Scottův Vizuální Kopec; jeho vrchol vymezují Spy Game a Muž v ohni), chybí mu ještě osobitost pro tohoto režiséra tak typická. Krom kamerových nájezdů na varovně pípající satelit na orbitu matičky Země mě nejvíc zaujal výtečně nasnímaný maskar v závěru. A ten jsem tedy, musím přiznat, již toužebně očekával, když se v polovině filmu něco zlomilo a původně strhující předzvěst filmových bourneovek se stále více rozbředávala a ztrácela na zajímavosti...70% (19.07.2008)