Rodina na baterky

Co do scénáře není "Rodina na baterky" nikterak novátorská, pouze v rámci předvídatelného vyprávění zůstává solidně funkční. Hlavní přednosti filmu ale spočívají v jeho vizuální stránce a v tom, jak řeší, respektive překonává esenciální problémy počítačové animace. Animace se pohybuje mezi dvěma póly (hyper)realismu a abstrakce. Nejlepší animátoři dokáží ve své tvorbě spojit realističnost a stylizaci do funkčního celku. Třeba mistrovské grotesky Chucka Jonese sice pracují s tím, že porušují fyzikální zákony, ale současně esenciálně využívají fyzičnost a fyzikální logiku ve všem od pádu kovadliny po sebemenší gesta postav. Jones vytvořil postavy současně celistvé a soudržné, ale také ohromně flexibilní a chaotické, protože mu to umožňovalo médium klasické animace. S nástupem a dominancí počítačové animace, která pracuje s virtuálními modely, lépe řečeno loutkami s pevnou kostrou, se sice proces práce urychlil a zefektivnil, ale také přišel o svou expresivitu. Alespoň to platí pro oblast mainstreamové celovečerní animace, kde hlavní trendy udával průkopnický Pixar, jehož cílem bylo dosáhnout maximální fotorealističnosti. Paralelně s jeho mílovými kroky v tomto směru kráčelo studio Sony Animation, které naopak (vedle výdělečných franšíz) hledalo cesty, jak v rámci všemi užívané technologie přijít s něčím novým, a hlavně jak do počítačové animace navrátit stylizaci a nerealističnost. "Rodina na baterky" navazuje nejen na revoluční zjevení "Spider-Man: Paralelní světy" ale právě že i jeho méně očividné, ale vývojově zásadní předchůdce -  na cartoonově stylizované 3D animáky "Hotel Transylvánie" a "Zataženo, občas trakaře" i na první experiment studia, found footage animák "Divoké vlny". Zatímco "Paralelní světy" se sice v porovnání s dobovou celovečerní animací nevídaně rozkošatily, pořád zůstávaly svázané estetikou a výrazovými prostředky komiksů. v "Rodině na baterky" padají jakékoli hranice a nastupuje ještě odvázanější styl, který tentokrát už otevřeně odkazuje k onlinové tvorbě, a to nejen na YouTube, ale hlavně na mladších platformách s vestavěnými kreativními a expresivními nástroji jako Instagram a TikTok. Na projektu je znát, že jeho tvůrčí tým věkově sahá od čtyřicátníků až po čerstvé absolventy uměleckých škol, kterými se to hemží v oddělení animace, storyboardů a vizuálního designu. Když si k popisu výsledku pomůžeme referencemi, uvidíme zde expresivní barevnost "Speed Racera", světelný design "Tron: Legacy", ztřeštěnou fyzickou výrazovost i metažánrově sebereflexivní hravost "Gumballova úžasného světa" a to vše ještě přetaženo vrstvo stickerů, emoji a memů  právě ze jmenovaných sociálních sítí. Na rozdíl od jiných filmů, které se snaží nějak do sebe pojmout znakové výrazové prostředky internetu ale zdejší tvůrci jen zřídka využívají existující zdroje a naopak přicházejí s vlastními emoji v podobě osobitých čmaryků. Nad to si navíc tvůrci vytyčili cíl, že 3D animace má vypadat jako malované referenční obrázky s jejich charakteristickou barevností a malovaným stínováním. V tomto směru hodně velkou cestu prošlapal již celovečerák "Klaus", ale tady se pracuje s úplně jinou a mnohem sofistikovanější technologií malovaného stínování i dynamických okrajových linek. To vše pak slouží k posílení dojmu "kreslenosti", který také animátorům rozvazuje ruce v tom, jaké divočiny si mohou dovolit při kreativním zpracování jednotlivých akčních, melodramatických i komických momentů. Některé diváky navyklé na nesmyslnou pseudo-realističnost animovaných blockbusterů tak "Rodina na baterky" bude iritovat svou schizofrenií v neustálém frenetickém přepínání mezi vážností a cartoonovou nespoutaností, dynamickou fyzičností a naprostým výsměchem fyzice i mísením dramatického patosu s nezřízenou imaginací. Jiní si film zamilují právě díky tomu, že boří jednolitý styl animovaných blockbusterů a navrací do něj ztřeštěnost a kreativitu, která konečně není spoutána technologií. (29.11.2021) (méně) (více)