Spy Game

Trochu prekombinovaný špionážny triler, ktorý stavia na oblúbenosti hlavných predstavitelov. Po dokonalom Nepriatelovi štátu je to trochu sklamanie, ale v televízii som mu odpustil všeličo. Ako je možné, že tak krásna žena ako Catherine McCormack hrá v tak málo mainstreamových filmoch? Po druhom vzhliadnutí oceňujem Scottovo zobrazenie občianskej vojny v Libanone a pár režisérskych vychytávok. Stále je to ale iba triler, ktorý sa snaží viac baviť ako upozorňovať na neduhy nášho sveta. (21.02.2007)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Tony Scott stoupá v mém osobním žebříčku stále výš a výš. Jeho Nepřítel Státu patří k mým oblíbeným thrillerům. Po Nepříteli Státu jsem shlédnul Muže v Ohni, který se mi líbil snad ještě více než příběh právníka Deana. Nedávno se mi do rukou dostalo další Scottovo dílo. Film zde patřící k elitě snímků s červeným čtverečkem. Příběh vyprávějící o zákulisí operací nadnárodních špionážních společností. Nebudu chodit okolo horké kaše, Spy Game se mi líbil. Robert Redford hrající agenta CIA v poslední den služby vypadá skutečně jako "old school" CIA tatík. Po celou dobu prakticky nevyleze z budovy (krom vzpomínek), což ale vůbec nevadí, neboť část v kancelářích je stejně důležitá/zajímavá jako ta mimo ně. Brad Pitt v roli "skautíka", naverbovaného právě Robertem Redfordem skutečně hraje, i když si občas neodpustí ty své pohledy. Nejsilnější částí, která na mě zanechala největší dojem se odehrává v Bejrůtu. Tady hrají všichni opravdu až na doraz a celá Bejrůtská část je promyšlená do největšího detailu. Chudinská část a všeobecný terorismus jen podtrhává emocionální vypětí, číšící z každého druhého záběru. Nutno podotknout, že ve vzpomínkových flashbacích jsem měl více než Redforda v olibě Brada Pitta. Ovšem v kancelářské části jsem fandil Redfordovi. --- Tony Scott prostě s filtry kamery umí. Ať už namodralé prostředí kanceláří, nazlátlý Vietnam či studené Západní Německo, které při natáčení z nemalé části nahradila Praha. Střih je jako vždy u Scottových filmů zběsilý a zároveň efektní, leč oku lahodící, což je dobře. Harry Gregson-Williams složil pro něj netradiční hudbu, ale k filmu se nebývale hodící. Soundtrack si musím sehnat. --- Proč přeci jen nedám plné hodnocení? Možná kvůli konci, který byl hodně urychlen. Možná kvůli nepříliš výrazné Catherine McCormackové. Přesto si myslím, že čtyři hvězdičky je vysoké hodnocení a Spy Game si takové zaslouží. (30.03.2006)

Rozhodně nadprůměrné špionážní drama se skvělou dvojicí Pitt - Redford. Scénář sice není nijak zvlášť originální a přišlo mi že tak trochu vrcholil tím výbuchem. Sekvence z ústředí CIA (kde se celý film, kromě flashbacků odehrává), i ty z Bejrůtu (?) jsou vyrovnané a nestane se, že by vás jedny nudili a druhé jste se těšili. Tony Scott (který tak trochu stojí ve stínu svého bratra Ridleyho) je bezesporu skvělý režisér. (10.02.2005)

Je tomu už dávno, kdy jsem Spy Game viděl poprvé. Bylo to v době, kdy jsem na Tonyho Scotta byl děsně zaujatej. Vadil mi ten způsob vyprávění jeho příběhů, kde když vynecháte vteřinu, okamžitě se v příběhu ztrácíte. Nebo alespoň já takovej pocit měl a mám. Stejně tak jsem se vlastně cítil i u Spy Game. U toho jsem se ale rozhodl investovat maximální úsilí a musím říct, že mě ve všech ohledech tenhle film udělal radost. Příběh je hodně věrnej, trošičku mi připomíná francouzské sedmdesátky. Robert Redford a Brad Pitt předvádí skvělé výkony a je radost na ně koukat. Myslím si, že nikdy nezapomenu na scénu v Berlíně, kde Redford Brada vycvičuje a pošle ho na absolutně neznámý balkón. Nádherná scéna a to přátelství…to je radost pozorovat. (20.08.2013)