Visitor Q

Pozvali byste si do domu chlápka, který vás dvakrát přetáhne šutrem po hlavě? Asi těžko, ale postižený ve filmu to s lidmi, jak se později ukáže, myslí vždy jen dobře, a dá týpka vykrmovat svou submisívní manželkou, jíž mlátí pravidelně plácačkou na koberec vlastní syn. Tato situace se ještě drží v mezích normálu, neboť Bizita Q obsahuje přehršel bizarních a zvrhlých scének, z nichž některé nemají daleko svou explicitností k nefalšovanému pornu. Naštěstí téměř vše Miike prokládá absurdně veselou nadsázkou, díky níž člověk po zhlédnutí snímku ze sebe nemá pocit, že patří do pavilónu pro sexuální devianty v Bohnické léčebně. Zejména etuda horlivého tatíka a ztuhlé mrtvoly je doslova k popukání. (15.05.2006)

Asi už jsem pozbyla veškerou soudnost, nemaje tušení proč, neb poslední dobou sleduji čím dál větší úchylárny. Po tom co jsem viděla Anatomii pekla myslela jsem si, že větší úchylárnu, jen tak neuvidím a ona chyba lávky. K tomuhle filmu jsem přišla jako slepý k houslím a nestačila jsem valit vočadla, co to oči mé mrdavé vidí. Sex s mrtvolou, to už byla jen třešnička na dortu tohodle bizardního snímku. Taková Adamsova rodina v hodně zvrhlém podání. Tenhle film se opravdu těžko hodnotí pomocí hvězdiček. Kdybych ho brala podle svých morálních zásad, tak ho, bez mrknutí oka plesknu do odpadu. Když ho beru s hodně velkou nadsázkou některé scény byly opravdu hodně morbidním ujetým a opravdu hodně zvráceným způsobem směšné. Navíc mi přišlo, že všichni hlavní hrdinové si svůj osud tak nějak zaslouží, protože nikdo z nich nebyl zrovna neviňátko.Vlastně tak nějak nemám tušení, proč filmu, který se mi vůbec nelíbil dávám 5*, budu o tom přemýšlet, až se na dobrou noc zešlehám mojí oblíbenou plácačkou na koberce. (14.11.2012)

,,TAK TY CHCEŠ ZNÁT PRAVDU O JAPONSKÉ MLÁDEŽI? PŘEDSTAVUJE BUDOUCNOST JAPONSKA. TU BEZNADĚJNOU BUDOUCNOST…“ /// Úvod jako úvod do pornofilmu. UŽ JSI NĚKDY ŠUKALA SE SVÝM TÁTOU? … UŽ JSI NĚKDY DOSTAL RÁNU DO HLAVY? … UŽ JSI NĚKDY ZMLÁTIL MATKU? Hledání odpovědí …. kecám! Ukázání odpovědí (a ,,ne“ nečekejte!). Na tohle se v Japonsku stojej fronty do kina? Moc tomu nerozumím… že by pokus o studii? … BOŽE TO JE PÍČOVINA!!!!!! PÍČOVINA! PÍČOVINA! (PÍČOVINA!). (Znáte Himizu?) Sex a násilí. Ale jinak. Jakoby Seidl - no co vám budu vyprávět! ,, MYSTÉRIUM ŽIVOTA JE NEUVĚŘITELNÉ! (co bys asi řekl ty, kdy by ti zvlhla mrtvola… - né v dešti…ty furt nic nechápeš!). Uchylárny jsou větší a větší a možná to má bejt i větší a větší prdel. TAKHLE SE RODÍ OPRAVDOVÁ LÁSKA. Aha, konečně vím, vo čem že to má bejt…a taky, že dlažební kostka je (v Japonsku) za všechny psychology. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, jestli (Japonská) matka pozná dceru podle chuti. 2.) Zjistím, že i neškodná reportáž o šikaně vlastního syna se může vymknout z ruky. 3.) Thx za titule ,,mofo a Spike“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne (02.06.2013)

Tak poďme poporiadku - incest s vlastnou dcérou - prostitútkou, na zaplatenie ktorej ale tata nemá dosť peňazí s tým, že dcérenke sľúbi doplatiť chýbajúcu cenu tak, že peniaze dá neskôr mamičke. Mamička závislá na heroíne, tyranizovaná, bitá a slovne urážaná synáčikom. Syn, šikanovaný v škole aj po škole partiou grázlov. Otecko, podvádzajúci mamičku, zároveň nakrúcajúci reportáže o mládeži, pri ktorých je z času na čas análne znásilnený. V mene nakrútenia kvalitnej sociologickej reportáže je však ochotný prekúsnuť kadečo. Napríklad aj absolútne ignorovať tyranizovanie manželky synom, ako aj synove šikanovanie neznesiteľnými faganmi. Príchodom záhadného cudzinca, ktorý problémy rieši šupou šutrom do hlavy, do rodinného domu sa všetko zmení. V tomto film tvorivo nadviazal na Teorému (Teorema, 1968) talianskeho režiséra Piera Paola Pasoliniho. Rodina tak na základe prítomnosti nového príchodzieho má ešte možno šancu na záchranu. V záplave bizarných extrémností a čierno-čierneho humoru sa režisérovi podarilo vytvoriť veľmi svojrázny čudesný, no zároveň zábavný film. Ironizuje v ňom s použitím grotesknej nadsázky, mnohé zvláštne úkazy moderného sveta, ktoré veľa z nás pokladá za normu. (13.09.2020)

Miike je ďábel. Obzvláště ve srovnání s filmem Happiness of Katakuris je tu vidět jeho génius. Jak dokáže jít (v obou případech naprosto odlišným způsobem) až na dřeň tématu rodinky hledající štěstí. Zároveň zkoumání naprosto vážných sociálních témat (byť to tak na první pohled ale vůbec nevypadá), a přitom naprostá destrukce mezí toho, co se ve filmu "beztrestně" může. (25.06.2007)