Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Ať už chceme nebo nechceme, tak kolektivizace je součástí naší historie. Dokážu pochopit duch doby, ale i mě příjde směšné, co se točilo v roce 1951. Jako nechtěná fraška to působí dobře. Horší je však práva podstata snímku. Snaží se ukázat JZD jako sympatickou organizaci pro lidi. Je to samozřejmě nechutná lež. Jak to bylo skutečně ukazuje tento seriál: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/409235100221006-tajne-akce-stb/ . Velmi mě pobavil Rudolf Deyl ml., hrál hrozného hňupa. Jiřina Švorcová je produkt své doby - je to perfektní! :) . 25%. ()
Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. ()
Další z řady Levných knih - Filmy patří lidu. DVD jsem zaupil čistě ze studijních účelů. Cena tohoto snímku dnes tkví pouze v roli výstrahy. Padesátá léta byla šílená. Zatímco družstevníci dotírali na sedláky Fulíny a jiné aby vstupili do družstev a zbavili se často po staletí držené půdy, řada z našich nejlepších lidí už hnila v komunistických lágrech či čekala na popravu. Pro pobavení i poučení mas pod dohledem režimu vznikaly tyto politicko -agrární veselohry. Komediálnost byla založena na nástupu žen do ryze mužských profesí. Zde se jedná o traktorovou stanici. Tento námět nebyl užit poprvé, lze jej vidět i např. ve filmu Slovo dělá ženu z roku 1952 s Oldřichem Novým. Soudružka Švorcová zde již za mlada předvedla, že její barva je jen rudá. Vidět ji nadšenou v gumákách jak řídí Zetor či jak vypráví v klubovně jak na brigádě úderníci za zvuků píšťal z továrny položili koleje... mi asi navždy stačilo. Ke cti ji jen slouží to, že na rozdíl od jiných soudruhů co rychle převlékli kabáty, ona ten prápor se srpem a hvězdou hrdě třímala až do své smrti... Tohle je čistý - ODPAD. ()
"Ruměné jablíčko z jabloně padá / Krajino líbezná, jak tě mám ráda / Krajino líbezná, krajino mírná / Člověk se zadívá do nedozírna / Po modré obloze obláček plove / Všechno jak bývalo a přece nové / Zdaleka vibruje motoru chvění / Mládí tě domove k lepšímu mění / Krásně je na světě a já jsem mladá / Domove, domove, jak tě mám ráda / Domove, domove, jak tě mám ráda." ()
„Zlomila se mi páka od pluhu." Krásné to časy, kdy emancipované dívky snily o tom, že budou rozorávat meze traktorem a ve volných chvílích se s úsměvem od ucha k uchu procházely po stráni a zpívaly o mládí, krajině (a traktorech). Cesta ke štěstí a zrovnoprávnění vede přes STS. Ta je nadřazena soukromému prostoru, nenabízejícímu srovnatelnou satisfakci. Uklizená kuchyň boji za mír a socialismus nepomůže. Práce na poli ano. Osedlávání neselhávajících Zetorů (namísto bujných ořů) nahrazuje veškeré slasti, které by se mohly odehrávat v soukromí, jehož neexistence je zde přijímána za normu. Mladí milenci jsou ze svého intimního sbližování vyrušeni bdělým soudruhem a prakticky jim nezbývá, než coby největší odměnu a prostředek k uvolnění potlačené sexuality přijmout jízdu ve fetišizovaných traktorech („Tak si ho nahoď"), symbolech všeho nového a progresivního. Zpátečníky upřednostňující individuální zájmy před kolektivním a lpící na tradiční dělbě rolí (a práce) je třeba naočkovat pokrokovými myšlenkami, protože v socialismu, jak jej zobrazují podobné budovatelské kýče, nakonec nesejde na tom, zda jste muž nebo žena, ale jestli si myslíte totéž, co předseda družstva. 15% ()
Reklama