Neporažení

Úsměvná pohádka, která měla podpořit poválečný mýtus o komunistech, kteří jako jediní byli ochotni v letech 1938- 39 bránit republiku. Příznačné pro celý film je to, jakým způsobem se chovají (a jak skončí) všichni nekomunisté, představovaní Růžkem, Benešem a Chudíkem (pořadí bráno dle stupně vykreslené odpudivosti). Hvězdička navíc za dialog: "On se zbláznil?" "Zbolševizoval." (18.03.2021)

Mísí se ve mě kladné a záporné pocity, po shlédnutí tohoto skutečně válečného filmu. Na jedné straně souhlasím s vykreslením naší povahy (hrdinové, pseudohrdinové a samozřejmě podvraťáci) a těší mě hrdinství a odhodlání, které v sobě naši předci měli (nebo aspoň chtěli mít). Na druhé straně se bohužel až moc projevuje komunistická supervize, která dojem hodně kazí. Výrazné jsou role Ladislava Chudíka (štábní velitel, jediný hrdina nekomunista), Martina Růžka (zrádce), Svatopluka Beneše ("opilec"), Josefa Vinkláře (básník) a v opačném gardu Jiřího Sováka, který svým trapným nadšením a přehrávaným hrdinstvím přivozoval spíše úsměv, než něco jiného. Bojové scény jsou v dobovém standardu, ale objektivně vzato, tento film by neměl být zapomenut! (11.08.2006)

Je fakt, že potupa, s jakou jsme museli zahodit veškerou přípravu a chuť se bránit proti šmejdu, se neblaze projevila v následujících desetiletích, a ztracená národní identita se jaksi už nenašla nikdy. Následkem a určitým završením bylo české eurohujerství plynule přechácející v eurovazalství, kterému se nikdo už nebrání. To, že si komunisti chtěli z této národní tragédie vydojit body pro sebe, se rozumí samosebou, ti měli žaludek na všechno. (10.01.2013)

Jiří Sequens, mistr atmosféry! Samozřejmě, ideologie v Neporažených je a já osobně se coby příznivce Edvarda Beneše nikdy neshodnu s tím, kdo ho šmahem označí za ustrašeného slabocha a dál nepřemýšlí. Jenže takových myšlenek a jiných momentů typu "dělný lid ovládne svět" či citování Klementa Gottwalda je v tomto filmu naštěstí minimum. Prim hraje, jak jsem naznačil úvodním výkřikem, atmosféra. A ta je vážně skvělá od úvodního záběru děl nad Prahou po úplný konec. Cítíte osamělost vojáků vydaných napospas nepříteli, cítíte jejich tíseň, strach i vztek, a je to zásluha režie, hudby a herců. Závěrečná půlhodina s Němci, kteří pomalu a v naprostém tichu postupují vpřed, vycházejí z dýmu a obkličují československou posádku čekající na nejvhodnější moment k prvnímu výstřelu, ta půlhodina rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v našem válečném filmu vzniklo. Napětím jsem nedýchal, a teď ani trochu nepřeháním. (01.10.2015)

Film velmi volně založený na skutečné události, která se stala v noci ze 14. na 15.3.1939 ve Frýdku-Místku u Czajankových kasáren. Ladění je pochopitelně dobové, charakterní obránci jsou samozřejmě převážně komunisté, v rádiu se poslouchá Moskva, prvorepublikoví důstojníci nejsou sice všichni zrádci, ale to nejlepší, co udělají, je, že s nechutí plní rozkaz neklást odpor nebo se zastřelí. Přesto bych jako největší problém viděl ne politické zabarvení (vzhledem k době a tématu to není zdaleka taková tragédie) jako v nevěrohodných, místy příliš patetických dialozích. Pokud se však střílí, vypadá film dobře, některé scény vypadají trochu jako předehra k přestřelce v pozdějším Sequensově Atentátu. Za mě tři hvězdy a mimochodem bych docela rád viděl film či seriál o skutečných osudech Karla Pavlíka, velitele kasáren. Ten krátce po obsazení protektorátu vytvořil skupinu, která pomáhala československým vojákům za hranice, pak se zapojil do odboje, byl později zrazen a v roce 1943 popraven. (06.09.2014)