Vzestup

Běloruský spisovatel Vasil Bykav patří k předním světovým autorům. Podobně jako u nás Arnošt Lustig je fascinován šoou sdílí i on tragický osud svého národa (druhou světovou válku nepřežil každý třetí Bělorus a nejde to vysvětlovat jen vysokým podílem židovského obyvatelstva). Bykavovo dílo ve své době stejně jako Šolochovův proslulý OSUD ČLOVĚKA bouralo účinně mýtus o skvělých hrdinech-robotech neznajících hany a vždy plamenně přesvědčených o své věci a takřka radostně pro ni umírajících. VZESTUP je naopak příběhem dna lidských povah, řetězem stupňovaných mezních situací, které nemilosrdně obnažují každý mravní kaz každé lidské povahy. Je těžké říci, kdo je strašnější, zda chrochtavá zločinecká spravedlnost německých okupantů nebo její patologické deriváty zastoupené domácími zrádci či tragičtí partyzáni a jejich nedobrovolné oběti. Vyprázdněnost je vedle množství kvalitních a u nás vesměs neznámých ruských herců hlavním tématem tohoto díla. V případě předčasně zesnulé Larisy Šepiťkové lze říci, že básník pera Bykav v ní potkal stejně zdatnou básnířku stříbrného plátna. Monumentalita a syrovost, které na diváka čiší z každého záběru, partyzáni v nezvyklé úloze štvanců na pokraji bezradnosti, to všechno neztratilo nic ze své brutální působivosti ani dnes. (17.04.2010)

Sovětský snímek, který už dovede zaujmout hned po několika prvních vteřinách, kdy si uvědomíte, že tahle černobílá je přece jen specifická, že je jaksi šedší a že všechno, co sledujete je speciálně stylizováno, aby to mělo potřený efekt. Režisérka dovede scénou zasáhnout, ale také nudit, což je takový nechtěný kontrast. (23.10.2015)

Nepříjemně pod kůži zalézající existenciální drama z války. Na jedné straně odvaha, která se může rodit z mladické nerozvážnosti, z horlivosti, z nedostatku informací o hrozícím nebezpečí a která se tváří v tvář smrti promění v chvění. Na druhé straně statečnost, méně okázalá, ale opírající se o nejhlubší základy člověka a neselhávající ani při pohledu na oprátku. A byť je hrdinou Rudoarmějec, film se chová vůči materialismu přímo subverzivně. V okamžik krize se totiž jedná o odpověď na otázku, čemu skutečně věřím. Kdo jsem já? Soubor tkání, které teď náhodou drží při sobě a ještě pár chvil budou, ale potom ne? Je-li tomu tak, co je větší hodnotou než přežít? Vyšetřovatel hraný s děsivou jemností A. Solonicynem si je toho dobře vědom. Jeden z vyšetřovaných vyznává tutéž nejvyšší hodnotu přežití, ale halí ji do iluzí, aby se nemusel děsit sám nad sebou. Druhý je mučitelům schopen říci: „Život není to nejdůležitější“. Odkud je mu dána síla k takovému vyznání? Opravdu těžko se na to kouká… Člověk o sobě leccos neví, dokud se skutečně neocitne třeba tváří v tvář hlavni, a jak pokořující pak často bývá to poznání. Věřit Bohu, sobě nedůvěřovat. (22.03.2012)

Film podle novely "Sotnikov" Vasila Bykava (nikoli Bykova jak mylně uvádí text distributora i sovětské titulky, které poruštily jméno významného běloruského autora) kongeniálně převádí na plátno silný příběh, zkoumající člověka v mezní situaci, tváří tvář hrozící záhubě. "Vzestup" není podívanou pro slabé povahy - i přes absenci naturalistických záběrů jsou scény výslechu na hranici drastičnosti a celý snímek je prodchnut depresivní atmosférou, která však jen přispívá k jeho nepříjemně realistickému vyznění. (K osobě autora předlohy a jeho dílu viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vasil_Bykav ). (30.03.2008)

Ak existuje Boh, v čo napriek mnohým nezodpovedaným otázkam verím, tak na záver mal chlapík odvisnúť s ostatnými, prípadne sa o niečo pokúsiť, zachrániť aspoň ženu, ktorá mala deti, lebo prejsť na druhú stranu, zradiť, prípadne zabiť svojho pre záchranu svojho života, to v takom prípade, vzhľadom na to, že to čaká každého, by nemalo zmysel a ako sme mohli vidieť, bolo to zlé. No ak by nebol, aký by to malo zmysel sa zachrániť a zostať na takom svete? Možno, keby existovala nesmrteľnosť, tak by sa nad tým v takom prípade dalo uvažovať, no zas by to bolo brutálne nemorálne a iba o pude sebazáchovy, ale ak by skutočne nebol, tak by ani tá morálka nemala nejaký zmysel. Tiež nechápem, ako dokáže byť niekto kvôli chvíli, ktorú strávime našimi životmi, tak krutý, keď vlastne neverí v nič po tomto živote, vlastne možno viem, väčšina takých sa sem do tohto bodu rozmýšľaním asi nedostane. Najväčšie dilema je ohľadom života a smrti ženy, ktorá mala deti, toto je aj z náboženského hľadiska najťažšia téma, ktorá nebola ústrednou časťou deja a možno je to chyba, lebo tam by to asi tak jednoznačné nebolo. Tento film bol ďalším silným dielom, no viem si tam predstaviť aj silnejšie psychologické momenty v uvažovaní o smrte a živote, napríklad ako som si pouvažoval ja. Toto bolo síce dosť zdĺhavé, spracovaním kvalitné, niektoré veci vystihujúce, no koľko ľudí z toho padne takpovediac na zadok? Asi veľa nie, napriek oceneniam, aj taký Stalker je známejší ako pozorujem, čiže niekde sa chyba asi stala, aj keď to tiež nie je veľmi dobre vypovedajúci faktor. (28.05.2014)