Vůně zelené papáje

Púšťal som si tento film s obavou, čo mi asi prinesie. A bol som príjemne prekvapený. Je obdivuhodné, ako sa dá s minimalistickými prostriedkami nakrútiť film, ktorý síce má neeurópsky pomalé tempo, ale napriek nemu nenudí. Kamera čaruje a odkrýva nám detaily všetkého, čo si v bežnom uponáhľanom živote nevšímame. Citové prejavy sú tlmené, pohyby úsporné, všetko sa odohráva podľa ustáleného a nemenného poriadku. Ak má divák 100 minút k dispozícii a oddá sa pokojnému sledovaniu tohto filmu, nebude sklamaný. (29.10.2014)

Pokus o umělecký film skončil u umělého filmu, který se neuměle snaží občasným kopirováním zajímavých záběrů z jiných snímků markírovat alespoň obrazotvornost. Nenápaditý vizuál, který každou další minutou varuje diváka, že tohle již někde viděl, nemůže kompenzovat až absurdní absenci myšlenek i děje. Vše je doprovázeno odpudivou kakofonií dysharmonických zvuků, kterým se daří diváka enervovat, leč film neplní očekávání predikovaná hudbou, tudíž selhává i po této stránce. Během celého snímku se mi na něm nepodařilo najít nic, co by bylo dobře. (21.03.2020)

Anh Hung Tran umí nádherné poetické příběhy, kde zapomenete na čas a pomalinku necháte plynout myšlenky a proplouváte minutu po minutě krásným minimalistickým prostředím za doprovodu hudby. Jsem zvědav, jak si poradil s knižní adaptací Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Vůně zelené papáje mě přesvědčila o tom, že je to látka přímo pro něj, jako dělaná. Ale na druhou stranu režisér dostal ode mně mínus s filmem Přicházím s deštěm, který se absolutně vymyká jeho předchozí tvorbě. Skvělý odpočinkový film, při kterém můžete vypnout a jen se unášet vůní zelené papáje... (12.12.2010)

Většinu času krásně poetický film, ve kterém je děj o životě dvou služek až na nějaké třetí či čtvrté koleji a vše tak stojí na vnímaní ruchů okolí, drobných všedních detailů a kráse poetiky každodennosti. Moc se tam toho neděje a přesto to svým vytříbeným filmařským stylem a spoustou krásných záběrů upoutá a nadchne, protože se to velmi příjemně sleduje, i když tu ani jedna z hlavních postav nemá jednoduchý osud a ten jim tu ještě ztrpčuje jeden nevychovaný spratek. Proč takový je se ten film v náznacích sice snaží vysvětlit, ale já jsem v tomhle holt konzervativní a jen chybějícím otcem to jeho chování dané podle mě není. Taky jsem čekal větší vhled do reálií tehdejšího Vietnamu, ale i tohle podání mi docela stačilo. Jak jsem ale byl nadšený z většiny filmu, tak mi pak dojmy dost srazil náhlý obrovský časový posun, který se mi do té dosavadní pomalé poetické atmosféry vůbec nehodil a celou ji pro mě pokazil, takže zbytek filmu jsem už sice dokoukal, ale nebralo mě to tolik, jako všechno předtím, jelikož to celé začalo být příliš urychlené. A závěr přišel docela náhodou, jen aby to nějaký větší mělo. Vše po 10 letech mě tedy zklamalo, ale naštěstí to přišlo natolik pozdě, že to na ty čtyři hvězdy pořád vidím, i když jsou slabší. A přitom kdyby to zůstalo ve stejném časovém období, klidně i bez romantiky a happy endu, mohlo to být i na plný počet... Každopádně i tak dost zajímavý a příjemný poetický film. Slabé 4* (03.12.2022)

Málokdy mám trpělivost sledovat jen zvolna se vlekoucí filmy. Tento snad pomaleji už běžet nemůže, a přesto jsem si ho spokojeně vychutnával. Příběh je velmi jednoduchý, byť mnohým významům a symbolům zřejmě Evropan nerozumí, ale i jen sledovat drobné úkony denního života v pro nás exotickém prostředí, jsou-li natočené s takovým vkusem a citem, je prostě pohádka. (01.11.2013)