Ve jménu otce

Film, vyrovnávajúci sa akémukoľvek velefilmu v popredných priečkach rebríčkov, nielen na ČSFD. Úžasný, veľkolepý a zároveň tak odpudzujúci a nechutný príbeh o dokazovaní neviny z väzenského prostredia. A až človeka zamrazí, že popredný súdny systém ako je v Británii mohol takéto niečo pripustiť! A aj to sa človek dozvie len prostredníctvom odvahy filmárov. Perfektný a bezchybný Day-Lewis by si oscarové role zaslúžil jednu za druhou a som prekvapený, že z neho nie je filmová star prvého rangu. Scéna s horiacimi novinami vo väznici ma dostala. 90%. (27.11.2006)

Film V mene otca je riadna paľba na nervy diváka. Nielen v rovine emocionálnej, ale aj dramatickej. Dokáže v divákovi vyvolať obrovskú dávku spravodlivého hnevu na celý ten súdny systém, ktorý už v minulosti hocikde na svete toľkokrát zlyhal, pričom hlavným znamením aj naďalej zostáva, že hlavní vinníci týchto súdnických a vyšetrovacích maškarád zostávajú vždy nepotrestaní. Sheridan celý príbeh pekne rozložil na dve úrovne, ktorých jednotlivé časti sa po psychologickej stránke vzájomne ovplyvňujú. Ide o politickú, väzenskú drámu, ale aj o obyčajné mladícke rozhodnutia a nerozvážnosti, ktoré žiaľ dokážu v nesprávnej chvíli priťažiť v hlavnom procese, alebo aspoň vyvolať dojem lapených zločincov. Neviem čo by som robil na ich mieste, asi by som z toho pocitu krivdy a nespravodlivosti zošalel. A do toho vyhrávala nádherná muzika, typ hudby ktorú mám z prostredia britských ostrovov najradšej, a ktorá dokonale celý film zabalila do jedinečnej "írskej" atmosféry. Daniel Day-Lewis si za postavu Gerryho Conlona jednoznačne zaslúžil oscara, mal smolu, že práve v tom roku prišiel Tom Hanks s jeho Philadelphiou. Podľa mňa sú však oba herecké výkony porovnateľné. (25.08.2015)

„Máme tady dvě krabice Conlona. Je to Guiseppe nebo Gerard?“ Zásadní otázka tohohle letitého případu. Režisér Jim Sheridan je pojem, který ovšem už párkrát šlápnul malinko vedle. Jméno si udělal hlavně dvěma kousky s britským klenotem Danielem Day-Lewisem. Tenhle začne výtečnou naháněnou, pokračuje několika epizodami z Londýna, osudovým výslechem a nekompromisním soudem. A to už se divák nadechuje k dalšímu syrovému nášupu. Vyrůstal v neutěšené sociální situaci, neuznával pravidla, kostel zanedbával, občas lhal, občas ukradl nějaký ten kus železa. Ale tohle si nezasloužil. Jenže policie tehdy potřebovala dokázat svou výkonnost, potřebovala viníky a potřebovala pro ně exemplární tresty. A paradoxně letos (2014) v červnu hlavní postava takzvané Guildfordské čtyřky zemřela. Neprávem odsouzený Ir Gerry Conlon odešel po dlouhé nemoci. A znovu jeho smrt varovně ukázala na jeden z největších justičních omylů v britských dějinách. Tuhle kaňku Sheridan náležitě rozmazal, pomohl mu v tom právě Day-Lewis, který se na náročnou roli připravoval i tím, že přebýval v opuštěných vězeňských prostorách. Na plátno přenáší spravedlivý hněv člověka, který ztratil roky života, ve vězení dospěl a změnil se z provokujícího rebelanta v zarputilého bojovníka. Závěr je na mě možná trochu uspěchaný, nicméně i tak je tenhle kus irsko-britské historie sakra působivý. (17.08.2014)

Celosvětově divácky úspěšný film. Irsko - anglický snímek sleduje příběh skupiny Irů neprávem obviněných a na dlouhé tresty odsouzených z bombového útoku. Napínavé, věrohodné, realistické a silné drama o irsko - anglickém konfliktu a jeho nevinných obětech. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=H0ff5KjZ7vM (22.11.2009)

Víte, přiznám se bez mučení: nesnáším všechny tyhle "syrově autentické" filmy o té době a traumatu z IRA. Těžko tak mohu za sebe vyjádřit víc než uznání za dokumentaristickou věrnost. Nemám tyhle filmy rád, nevyhledávám je a neoslovují mě, tečka. Zhlédnuto ze studijních důvodů s lhostejným výrazem na tváři. (02.10.2011)