Ve jménu otce

Možná trochu nenápadné, ale velmi působivé drama, které je svým námětem v posledních letech aktuální stále více. Muž se "špatnou krví", jenž se ocitl ve špatnou chvíli na velmi špatném místě, musí čelit tvrdé politické diskriminaci a snášet ty největší psychické zátěže, jaké může společnost nastražit. Snímek má opravdu velkou sílu, která ční jednak v parádní atmosféře plné revolučních nálad a hippies, a pak také ve skvělých hereckých výkonech, jež skutečně stojí za to vidět. Daniel Day-Lewis je opět úžasný a definitivně ho řadím k těm nejlepším hercům, jací se kdy před kamerou objevili. Stejně tak potěší i Pete Postlehwaite v roli těžce zkoušeného otce a samozřejmě Emma Thompson v menší, ale hodně výrazné roli. A jak je celá podívaná vážná a poněkud depresivní, tak o to víc jsem si užíval ten závěr, kdy Conlon pronáší hrdou řeč před zástupem novinářů. To jsou totiž přesně ty okamžiky, kvůli kterým mám filmy tak moc rád a nikdy mě nepřestanou oslovovat.. (25.08.2012)

Tomuhle dramatu hodně napomáhá téma politické zvůle, která vede až k justičnímu zločinu. Proti němu není imunní žádný systém včetně rozvinuté demokracie s dlouhou tradicí. Tam, kde je politická objednávka daná požadavkem veřejnosti najít viníka za každou cenu, tam i právníci a policisté překroutí pravdu tak, aby vyhovovala vrchnosti. Bylo celkem zbytečné dělat z hlavní postavy většího hrdinu a sympaťáka, než tomu bylo ve skutečnosti. V tomhle snímku má charakter bezmála intelektuála a a výjimečné osobanosti, zatímco v reálu šlo o malého zlodějíčka, kterého spolu s jeho rodinou a známými semlely dějiny a instituce. I pachatel může být někdy oběť a to v případě hlavního hrdiny platí beze zbytku. Kauza Guilfordské čtyřky, kdy byla skupina nevinných 15 let vězněná, i když se dlouhá léta vědělo o skutečných pachatelích zločinu připomínala např. francouzskou Dreyfussovu aféru a mnohé jističní zločiny z našich nedávných dějin. Jinak film trpí dlouhou stopáží, kdy si umím představit sestříhání o nějakých 25 minut, a z toho vyplývajícím pomalým tempem. Celkový dojem: 75 %. (13.05.2011)

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)

Mrazivě reálný děj, drama bez příkras a zbytečného kudrlinkování, atmosféra hustá jak pára nad temelínskými hyperboloidy a ukázkově bezchybný Daniel Day-Lewis s neméně skvělým Petem Postlethwaitem.... To jsou ingredience, s nimiž žádný film nemůže být průměrný natož špatný, ba právě naopak... Fanoušci Vykoupení z věznice Shawshank prominou, ale Ve jménu otce je vězeňský majstrštyk, který alespoň u mě převyšuje tento technicky sice dokonalý leč příliš vyfabulovaný Kingův příběh (byť i já jsem mu dal 5*...). Za Sheridanovým filmem totiž stojí naléhavá reflexe nedávné britské historie a současně kritika celého systému. V průběhu snímku jsem nenašel jediné hluché místo, žádnou skvrnku, která by odváděla pozornost, byl jsem vtažený přímo do děje, mezi vybuchující bomby, mezi mříže a bachaře... A tohle všechno bezezbytku platilo a platí i po druhém shlédnutí. ***** (02.12.2006)

Sheridan vzal pravdivej pribeh o nevinnym cloveku odsouzenym na dozivoti a natocil naprosto strhujici drama. Film od zacatku chytne svizny tempo, obcas se dokonce povede nejakej forek a film sleduje osudy mladyho Gerryho, kerej se poflakuje s kamosema po teroristickejma utokama zmitanym Irsku, sem tam neco ukradne, ale jinak nic moc neresi. A najednou prask, v polovine se film zmeni v drsny vezensky drama. Je sice fakt, ze konec je lehce protahovanej, ale to je spis tim pravdivym zakladem. Film se navic muze oprit o perfektni vykony Lewise a Postlethwaitea, i kdyz je fakt, ze Lewise uz sem videl hrat lip. Takze celkove fakt perfektni drama se zajimavym pribehem, paradni rezii a hereckejma vykonama. (07.07.2009)