Ve jménu otce

Kam se hrabe Shawshank? Ve jménu otce má hloubku, myšlenku a tíživost, jakou má málokteré vězeňské drama. I když oproti právě Shawshanku má výhodu v reálném ději a hromadnějším obsahu než jen vězení. Životní výkon Day-Lewise a výborná atmosféra, kdy musíme hrdinům přát vítězství, žene tohle daleko před přeceňovanou Darabontovu slaďárnu. (21.04.2010)

Poutavé drama s vynikajícím Danielem Day - Lewisem o jednom neskutečném případu, připomínajícím hon na čarodějnice. Film má hodně silných a nezapomenutelných scén. Jenom ta věznice, kde se odehrává poslední třetina filmu, mi přišla až moc zidealizovaná. Respektive, kdybych já měl jít do vězení, tak chci jedině tam. Gerry Conlon a jeho rodina byli opravdoví hrdinové a jsem rád, že Jim Sheridan měl odvahu to natočit. Pro anglický právní systém to není moc lichotivá vizitka. (10.08.2009)

Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji. (12.08.2009)

Ve jménu pravdy jdu proti proudu, byť tentokrát jen trochu. Ve jménu upřímnosti zmíním jak jsem se po celou dobu nezbavil pocitu, kterak silný námět o novodobém honu na čarodějnice zůstal hrubě nevyužit. Respektive, ve jménu zajímavosti, že je příliš zkratkovitý v závěru a ne během nemístně roztaženého začátku. Ostatně, ve jménu Oscarů, on i ten Daniel nám hraje pod své bezbřehé možnosti. Nechápejte mě špatně, v podání někoho jiného by šlo o výkon ve jménu životní role, ale u nadherce jeho formátu jde pouze o standard. Ve jménu "dosaďte-si-co-je-libo" vůbec slovíčko standard pasuje na celý snímek. A to nejen Ve jménu otce, IRA či nevinnosti. (16.04.2008)

Existuje mnoho filmů, které jednoduše nejsou hezké a koukání na ně rozhodně není tou typicky příjemnou, zábavnou a oddychovou záležitostí. Takovéto filmy ovšem mají většinou několik scén, které nám zamotají hlavu způsobem nevídaným, či nám doslova vyrazí dech. Ve jménu otce v podstatě spadá do této kategorie s tím rozdílem, že těch strhujících scén je zde několik desítek. Začne to úvodní naháněčkou, pokračuje to strhujícím výslechem, nekompromisním soudem, sekvencemi ve vězení a závěrečná očista je monumentální vrchol. Několikrát se divák přistihne se slzami v očích aniž by si to zprvu vůbec uvědomoval. Neuvěřitelný a syrovými emocemi doslova nabitý Daniel Day-Lewis a ještě lepší Jim Sheridan. U Boxera jsem si myslel, že to byl ojedinělý výkon. Teď už o kvalitách tohoto méně známého režiséra nepochybuji ani v nejmenším a budu se pídit po všech jeho filmech. Jeden z nejlepších kousků roku. (06.06.2007)