Ve jménu otce

Možná trochu nenápadné, ale velmi působivé drama, které je svým námětem v posledních letech aktuální stále více. Muž se "špatnou krví", jenž se ocitl ve špatnou chvíli na velmi špatném místě, musí čelit tvrdé politické diskriminaci a snášet ty největší psychické zátěže, jaké může společnost nastražit. Snímek má opravdu velkou sílu, která ční jednak v parádní atmosféře plné revolučních nálad a hippies, a pak také ve skvělých hereckých výkonech, jež skutečně stojí za to vidět. Daniel Day-Lewis je opět úžasný a definitivně ho řadím k těm nejlepším hercům, jací se kdy před kamerou objevili. Stejně tak potěší i Pete Postlehwaite v roli těžce zkoušeného otce a samozřejmě Emma Thompson v menší, ale hodně výrazné roli. A jak je celá podívaná vážná a poněkud depresivní, tak o to víc jsem si užíval ten závěr, kdy Conlon pronáší hrdou řeč před zástupem novinářů. To jsou totiž přesně ty okamžiky, kvůli kterým mám filmy tak moc rád a nikdy mě nepřestanou oslovovat.. (25.08.2012)

Dokonalý Daniel Day-Lewis hraje jak Bůh. Snímek vypráví o lidech, kteří jsou vybrání, aby si zahráli roli mučených a za to, že se nelíbili jednomu dvěma strážníkům stráví 20 let ve vězení. Lidé si žádají oběti a policije jim toto musí splnit. Za každou cenu. Mučením zničení lidé se přiznají k čemukoliv a to, že v tu dobu atentátu byli na druhé straně země vůbec nic neznamená. Perfektně vykreslené a zahrané od všech herců. Jim Sheridan je mistr filmů okolo IRA a jeho dvorní herec Daniel Day-Lewis ho nezklamal ani v tomto případě. Pro mě nejlepší film o IRA, který kdy byl natočen. Skutečný pohled na dobu, která je zde perfektně vykreslena. Kdo neviděl, musí to rychle napravit. (12.06.2006)

Víte, přiznám se bez mučení: nesnáším všechny tyhle "syrově autentické" filmy o té době a traumatu z IRA. Těžko tak mohu za sebe vyjádřit víc než uznání za dokumentaristickou věrnost. Nemám tyhle filmy rád, nevyhledávám je a neoslovují mě, tečka. Zhlédnuto ze studijních důvodů s lhostejným výrazem na tváři. (02.10.2011)

Úžasné. To je první slovo, které mě napadlo, když tento film skončil. Daniel Day-Lewis představuje typ člověka, který není "typický románový padouch". On je jen normální zlodějíček, na kterého navlečou bombový atentát. Co má v takové chvíli udělat nevinný člověk? Kde má hledat útěchu, když zavřou i jeho rodinu? A to i přesto, že jsou nevinní? Vím, že to bude znít jako klišé, ale tohle je skvělý argument proti trestu smrti. Protože každý se může ocitnout na jeho místě, ale to si ti zastánci neuvědomují… Opravdu skvělý film, který má dvě opravdu silné scény (konec a házení zapáleného papíru). To druhé pochopíte, až film uvidíte, nechci tu spoilerovat. Každopádně můžu jen doporučit. (11.08.2009)

„Máme tady dvě krabice Conlona. Je to Guiseppe nebo Gerard?“ Zásadní otázka tohohle letitého případu. Režisér Jim Sheridan je pojem, který ovšem už párkrát šlápnul malinko vedle. Jméno si udělal hlavně dvěma kousky s britským klenotem Danielem Day-Lewisem. Tenhle začne výtečnou naháněnou, pokračuje několika epizodami z Londýna, osudovým výslechem a nekompromisním soudem. A to už se divák nadechuje k dalšímu syrovému nášupu. Vyrůstal v neutěšené sociální situaci, neuznával pravidla, kostel zanedbával, občas lhal, občas ukradl nějaký ten kus železa. Ale tohle si nezasloužil. Jenže policie tehdy potřebovala dokázat svou výkonnost, potřebovala viníky a potřebovala pro ně exemplární tresty. A paradoxně letos (2014) v červnu hlavní postava takzvané Guildfordské čtyřky zemřela. Neprávem odsouzený Ir Gerry Conlon odešel po dlouhé nemoci. A znovu jeho smrt varovně ukázala na jeden z největších justičních omylů v britských dějinách. Tuhle kaňku Sheridan náležitě rozmazal, pomohl mu v tom právě Day-Lewis, který se na náročnou roli připravoval i tím, že přebýval v opuštěných vězeňských prostorách. Na plátno přenáší spravedlivý hněv člověka, který ztratil roky života, ve vězení dospěl a změnil se z provokujícího rebelanta v zarputilého bojovníka. Závěr je na mě možná trochu uspěchaný, nicméně i tak je tenhle kus irsko-britské historie sakra působivý. (17.08.2014)