Ve jménu otce

Nádherně skloubené politické a vězeňské drama s životním výkonem Dana Daye-Lewise. Drsný a pravdivý příběh o tehdejší době, o opovrhování Irů jako národa a o naději, že se někdy dočkáte spravedlnosti. Začátek přitom začíná poměrně nevinně, pár vtípků je opravdu vypečených, ale pak to přijde. Emotivní vlna vězení-soud se náhle rozjede v plné síle a až do konce nepustí. Škoda žádných proměněných Oscarových nominací, přeci jen Schidler's List byl nejspíš tvrdým oříškem. Každopádně Daniel Day-Lewis, výrazný hudební motiv Trevora Jonese a hlavně perfektně vystavený scénář měli k ocenění nejblíže a právě tyto složky pozdvihly film tam, kde si ho každý divák přeje mít - v srdci. Chvilková projekce Godfathera pak byla sladkou třešničkou. [Přesná stopáž: 133 min] (22.07.2007)

Výborný snímek ze soudně-vězeňského prostředí dle skutečné události. Jedinou výtku mám akorát k délce, která mohla být o chlup kratší, ale jinak skvělý... a zároveň děsivý, co všechno je možné, když se spiknou ty nejvyšší vrstvy proti obyčejným lidem. Potkat toho policejního inspektora Dixona v reálu někde na ulici, tak bych.....no radši nic, ale je fakt, že ve mě tenhle film vyvolal hodně zlosti. Nemám rád nespravedlnost a tady jí je na mě až příliš. To však nic nemění na mém hodnocení. (21.12.2010)

Tenhle film bych zařadil někam doprostřed pomyslného žebříčku kvality. Nepociťoval jsem u něj ani nudu, a ani jsem se u něj kdovíjak nebavil. Neodpustím si ani podotknout, že se mi některé situace prostě super nezdály. SPOILER: Máme dva lidi, kteří jsou neprávem usvědčení z teroristického útoku. Pošleme je tedy do vězení. Tady je zatím vše v pořádku. Poté máme člověka, který se ke stejnému teororistickému útoku přizná. My tvrdá a naústupná policie nechceme přiznat chybu, aby se neprofláklo, že jsme dementi, ale stejně toho človíčka, který se nám přiznal pošleme do stejného vězení, jako ty omylem odsouzené a budeme tiše doufat, že se tam mezi pár stovkami vězňů nikdy nepotkají. Tohle už mi úplně pravděpodobné nepřijde. A našlo by se podobných momentů více. KONEC SPOILERU Žádný zázrak se tady rozhodně nekoná. Film rozhodně neháže do placu něco nového. Angličani a Irové by spolu do hospody rozhodně nezašli, což se obecně ví. A s údajnými soudobými teroristy, tedy těmi silně věřícími opálenými strejdy arabského původu, je dodnes zacházeno podobně akorát s tím rozdílem, že ještě nesrovnatelně brutálněším způsobem, protože lidská vynalézavost je skoro neomezená. A jsem si skoro jistý, že tohle se ví taky. Závěrem si rozhodně nedovolím říct, že je tenhle film špatný, ale na mne prostě zásadní dojem neudělal. Minimálne dva herecké výkony zcela jistě neušly mé pozornosti, ale ty samy o sobě dobrý film nedělají. 2* (11.04.2012)

„Máme tady dvě krabice Conlona. Je to Guiseppe nebo Gerard?“ Zásadní otázka tohohle letitého případu. Režisér Jim Sheridan je pojem, který ovšem už párkrát šlápnul malinko vedle. Jméno si udělal hlavně dvěma kousky s britským klenotem Danielem Day-Lewisem. Tenhle začne výtečnou naháněnou, pokračuje několika epizodami z Londýna, osudovým výslechem a nekompromisním soudem. A to už se divák nadechuje k dalšímu syrovému nášupu. Vyrůstal v neutěšené sociální situaci, neuznával pravidla, kostel zanedbával, občas lhal, občas ukradl nějaký ten kus železa. Ale tohle si nezasloužil. Jenže policie tehdy potřebovala dokázat svou výkonnost, potřebovala viníky a potřebovala pro ně exemplární tresty. A paradoxně letos (2014) v červnu hlavní postava takzvané Guildfordské čtyřky zemřela. Neprávem odsouzený Ir Gerry Conlon odešel po dlouhé nemoci. A znovu jeho smrt varovně ukázala na jeden z největších justičních omylů v britských dějinách. Tuhle kaňku Sheridan náležitě rozmazal, pomohl mu v tom právě Day-Lewis, který se na náročnou roli připravoval i tím, že přebýval v opuštěných vězeňských prostorách. Na plátno přenáší spravedlivý hněv člověka, který ztratil roky života, ve vězení dospěl a změnil se z provokujícího rebelanta v zarputilého bojovníka. Závěr je na mě možná trochu uspěchaný, nicméně i tak je tenhle kus irsko-britské historie sakra působivý. (17.08.2014)

Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji. (12.08.2009)