Království Planeta opic

Výborná výprava, úchvatné scenérie a zejména trikoví kouzelníci z novozélandského studia Weta. Jejich hrdinové z jedniček a nul, to je prostě hluboká poklona. Jenže co dál? Pražádný humor, mizerné emoce, průměrná atmosféra, rozkolísané tempo, bez momentu překvapení a hlavně tu máme postapokalyptický svět (o mnoho generací později), který si musel mnohé prožít, přitom tady je předložený v absolutně nesurovém rodinném balení. Chlupáč Noa je sympaťák, ale Andy Serkis a jeho vůdcovský Caesar, to bylo jednoduše ikonické spojení. Každopádně jeho odkaz přežívá také v aktuálním světě, kde vládnou primáti. Žijí v různých oddělených klanech, jeden napadne druhý, tlupa je zajata opičím tyranem, ústřední hrdina přežije a čeká ho (nejen ve snaze zavděčit se silnému otci) záchranná odysea. A v čase (v dalších dílech) pochopitelně cesta k sebevědomému vůdci klanu. Zatímco lidská žena (a dobře ji hrající Freya Allan) potěší, u orangutana Raky jsem byl rád, co se mu na mostě přihodilo. I další postavy jsou poměrně nezajímavé nebo nedostávají tolik prostoru, kolik by měly. Technicky naprosto v pořádku, příběhově nikoliv, i když základy pro další potenciální filmy samozřejmě máme. Wes Ball se mohl po sérii pro náctileté (Labyrint) dostat na dospěláckou akci, ale krapet to odmítl. Důstojné, ale měl se do toho pořádně obout. Tři až čtyři hvězdy. (09.05.2024)

Scénář, na který by vystačilo bez problémů 100 minut stopáže. Minimálně v první třetině tady totiž hrdinové občas tápou v dechberoucím způsobem udělaném vizuálním aranžmá plném rozpadlých mrakodrapů v zarostlém pralese a trvá sakra dlouho, než to začne mít grády a nějaký systematický směr, kterým se nové Opice chtějí ubírat. X-té pokračování, které díky bohu nedegradovalo ve stylu Fast and Furious a jiných podobných mega-ság, ale pořád si drží střídmé, relativně minimalistické vedení děje a velmi rozumnou akci, která není na úkor story-telingu. Závěr to solidně rozhýbal, ale chyběla mi tam nejvyšší rychlost. Navíc v některých momentkách se tvůrci silně inspirovali posledními příspěvky do Mad Max série. (12.07.2024)

Zatímco trilogie o Caesarovi jakožto moudrém vládci mě přesvědčila o tom, že opice v tomto příběhu vítězí nad lidmi, s odstupem několika dalších generací už věci nejsou tak jasné. A je zajímavé sledovat, že i opice můžou mít v touze po moci, pokroku a ovládnutí planety zcela podobné tendence jako lidstvo, a stejně tak zneužívat a překrucovat myšlenky a ideologie, jako to dělávají lidé. Nicméně nic není černobílé a právě v tom je tento nový příběh poutavý a zajímavý. Nejsou tady „dobří“ a „špatní“, jsou pouze opice a lidé a mezi nimi různorodí jedinci a skupiny. Opice z většiny převzaly vládu nad planetou Zemí, zatímco někteří pozůstalí lidé, kteří si ještě předávají lidské znalosti a mluvu, stále pamatují na zašlé časy nadvlády lidského druhu a nárokují si to i nadále. Jenže mají opravdu nárok? Film je dobře napsaný a mnoho z toho je skutečně k zamyšlení (palec nahoru za orangutana Raku, ale i jiné postavy jako původce některých myšlenek filmu). Rozhodně jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat v dalším díle. ~(4,2★)~ (31.05.2024)

Když nad tím hlavně ve v logice skřípajícím finále moc nepřemýšlím, tak se Planeta Opic naprosto fikaně vyvinula v úžasně atmosférické post-apo dobrodružství, na které bych se dokázal dívat hodiny. Hodiny! Jedná se vlastně o překvapivě fungující slepenec několika žánrů (thriller, akce, horor, i detektivka apod.), kdy na sebe jednotlivé fragmenty přirozeně navazují a vzájemně se neruší. Neskutečné triky určitě vyhrají Oscara, a jinak celkově radost pohledět. Znovu to ve mně probudilo takový ten filmový úžas z nových zážitků. [Kino MAT] (08.05.2024)

Hop, a je tu lidoop... :-). Je to už... no ano určitě přes čtvrt století, co mi tenkrát taťka s výrazem naznačujícím že jde o něco extra vyjmul ze své veliké knihovny knížku Pierre Boulla - Planeta opic. Následoval ji pak film, který ač viděn tehdy za zážitkem z knihy mírně zaostával i díky tehdejším opičím převlekům, byť se tvůrci na svoji dobu překonali. Přesto poslední věta Charltona Hestona ve filmu mi utkvěla svoji silou v hlavě do dnes. Je zajímavé, že když dnes vidím fotky hudebníha dua Carpenters, tak mi Richard zkrátka připomíná někoho z toho filmu. :-). Byla to prostě taková opičí doba ty sedmdesátky. Vlasatá, chlupatá, přírodní... Přešel čas. Pryč je táta a ani teď tak najednou vlastně ani nevím, kde mám tu knihu. Opice tu jsou ale s námi v tom příběhu dál. Stejně tak, jak se ony snaží vzdělávat se a být lepší, přímo úměrně tomu lidstvo upadá. Přijde mi v tom až neuvěřitelná paralela s dneškem. Zabíjíme se navzájem a um s inteligencí upozaďujeme nic nepřinášícímu konzumu (krom zisků těm co nám jej umně servírují). Nudíme se a tak vymýšlíme všelijaké nesmyslné teorie jimž pak direktivně podřizujeme způsoby žití což má mnohdy dopad i na samotnou kvalitu našeho života. Ve filmu je to virus, já si kladu otázku co je to v reálu. Jestli předchozí ,,Planety'' byly skvělé, tak tato je parádní. Opice jsou naprosto dokonalé, úžasné je i nazvučení a jejich namluvení. Scenérie jsou dechberoucí. Co obraz to nějaký pozůstatek dávné velikosti lidstva. Mrakodrapy jež si zpět pojmula příroda, vraky lodí na pobřežích... Vše zašlé, ohlodané dávným zubem času. Moc mne to bavilo a konec je takový, že se asi můžeme dočkat pokračování. Jindy bych byl asi an rozpacích, ale zde se na něj budu těšit. Dávám za 4 orlí vejce. * * * * (30.07.2024)