Memories

Neupírám první povídce, odehrávající se ve vesmíru, podmanivou atmosféru, ale vzhledem k tématu bych uvítala víc temnější a klidně i strašidelnější vyznění, odlehčená druhá povídka o notně hloupém muži, co je po pozření experimentálního léku smrtící hrozbou pro ostatní lidi, mě i přes ten černý humor příliš nebavila a tak zdaleka nejvíc mě, jak svou originalitou, tak i po animační stránce, zaujal poslední příběh totalitního města, kde jediným smyslem existence obyvatel je střelba z děl proti neznámému nepříteli. (08.11.2015)

Naprostá šleha. Tři, na sobě nezávislé povídky, každá úchvatná svým vlastním vizuálním pojetím, nám předkládaji typickou ukázku toho, jací jsou Japonci geniální šílenci. Magnetická Růže je příběh o čtvěřici vesmírných popelářů, kteří se dostanou na jakousi záhadnouplanetu. Po animační stránc zcela brilantní povídka pracující až s hororovými prvky a obsahující scény, jež svou monumentalitou překonávají Vesmírnou Odysseu, je následována Smrdící Bombou, příběhu o člověku, jemuž nikdo nemůže pomoct, ale který je sám nebezpečný svému okolí, nejen pro smrad,který vydává, ale i pro hloupost, kvůli níž si neuvědomuje hrozbu, jakou sám představuje. Skvělý mix tragédie a proklatě černé komedie, místy připomínající AKIRU. Největší ujetost je pak závěrečná povídka, Město Kanónů. Vize utopické, totalitní společnosti, která funguje na strachu z nepřítele, ost možná neexistujícího. Všichni lidé proto pracují aby mohli vystřelit z kanónu. Po vizuální stránce velmi stylizovaná, po formální stránce obecně téměř extrémní podívaná. Dlouhé záběry (bezmála 5ti minutový celek, zachycující celou přípravu kanónu k výstřelu), velmi zvláštní "hubda"... Těžko říct, který z jednotlivých příběhů je lepší, srovnávat je je téměř nemožné. Rozhodně ale nesmí tento film chybět ve sbírce žádného Otaku. (09.11.2006)

sympatická koláž ze tří povídek, z nichž mě nejvíce zaujala hned ta první, která oplývá bezvadně hororovou atmosférou a dle mého názoru i nejlepší animací. Druhá také nebyla špatná, celkem pobavila ale kvalit té první nedosahuje a třetí je někde daleko vzadu, i když zase zaujala dost originálním nápadem. (27.11.2009)

Přiznám se, že jsem od Studia 4°C čekal trochu víc, hlavně poté, co jsem si od nich něco přečetl. Nevím, jestli "Memories" je zrovna film, který se až tak klasické japonské animaci nevymyká, ale přišel mi celkem standardní, i když pravda, styl vyprávění rozhodně není tak přímočarý. Některé scény jsou opravdu výborné a je vidět, kolik se toho v jedné scéně může dít. Asi jsem prostě jen čekal něco moc výjimečného. (08.08.2014)

Z těch tří povídek za něco stála jen ta první a možná by se mi líbila víc jako hraná. Spojení vážné hudby, resp. opery, a vesmíru sice není žádná novinka (a ani Kubrick nebyl u 2001 první), ale tady to mělo ve spojení se zhmotnělými vzpomínkami své kouzlo. (Ostatně, hudbu nahrála Česká filharmonie, to mě potěšilo.) Škoda, že jsme se nedozvěděli nic moc o pozadí toho světa kromě toho, že „robot se zbláznil“. A větší škoda, že to nemá pointu, nikam to nevyústí. Druhá povídka asi byla inspirací pro pozdější americkou sci-fi o chlápkovi, který z neznámých důvodů lidem kolem sebe přináší nějakým biochemickým procesem smrt. Japonci to pojali jako komedii, takže si začínám myslet, že jsou komediemi i Godzilla a Gappa, kde jsou taky srovnána města se zemí a umřou tisícovky lidí. Já těm Japoncům pořád ne a ne porozumět, ty jejich složité otázky cti, rodiny a seppuku, a tady ještě tenhle divný smysl pro humor. Tady pointa sice je, ale asi jako by vám někdo vyprávěl úmorně dlouhý vtip a pak jej zakončil, jak jste čekali, že to skončí. Třetí povídka mi připomněla knížku Deset měst od Marcella Argiliho, tam je taky jedno vojenské město. V knížce ta povídka ale měla pointu, a tady opět tragicky chyběla. (A ano, to s tím písmenem S psaným jako SS jsem pochopil.) Celkově suma sumárum Magnetická růže za 4*, Smrdící bomba za 2* a Kanonýr Jabůrek za 2*, to máme průměr 3*. (Různé animační styly neřeším.) (19.10.2021)