La Femme infidèle
Stéphane, una moglie infedele
Unfaithful Wife
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Stéphane Audran, Michel Bouquet, Michel Duchaussoy, Maurice Ronet, Dominique Zardi, Henri Marteau, Donatella Turri, Henri Attal, Michel Charrel (více)Obsahy(2)
Komorní rodinné drama je studií žárlivosti, jež vyústí ve zločin. Poklidné šťastné manželství se hroutí, když si žena najde milence. Manžel celkem snadno zjistí totožnost a s milencem své ženy se konfrontuje. Avšak stane se to, co rozhodně neplánoval. Chabrola ani tak nezajímá vnější důsledky činů jeho hrdinů, jako spíše způsob, jakým se s nimi vyrovnávají a jak fatálně poznamenávají jejich život. Podle Chabrolových filmů vznikla řada remaků, mezi nejslavnější patří film Adriana Lyne Nevěrná s Richardem Geerem a Dianou Laneovou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (35)
Skvělý film, podle mě dokonce jeden z Chabrolových nejlepších. Moc se mi líbilo, jak jsou všichni v tom filmu mimořádně zdvořilí a kultivovaní - jaký to kontrast k dnešním zhrublým mravům. Pod tou vnější idylkou však doutnají skryté emoce a jeden strašný zločin, podobně jako v Chabrolově pozdějším snímku Těsně před nocí, v němž filmovou dvojici manželů rovněž ztvárnili Michel Bouquet a Stéphane Audran. Sledovat jejich vztah plný přetvářky a skrytých podezření, kdy je vždy jeden před tím druhým napřed a ví spolu s divákem něco, co je protějšku utajeno, mi přišlo hodně zábavné a napínavé. Samotný závěr je potom podle mě velmi přirozený, jinak to skončit zkrátka nemohlo; přesto mi z něj bylo smutno, protože kdyby se Charles zachoval více racionálně, nemuselo to skončit takto. (Z dnešního pohledu se přímo vnucuje otázka, proč se prostě nemohl rozvést? Zdá se, že odpověď na ni poskytuje jeho finální replika směrem ke své ženě, v níž je řečeno vše: "Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě k zbláznění."). UPDATE 3.5.2020 - Na podruhé po téměř 6 letech se mi to znovu velmi líbilo, herci jsou prostě perfektní a děj dokáže člověka vtáhnout do sebe od začátku do konce. Námět je sice dost banální a provedení vraždy je z dnešního pohledu natočené trochu úsměvně, ale přesto na mě ten příběh jako celek nepůsobí nevěrohodně či vykalkulovaně, a to je pro mě hlavní. Btw. nově mě tam pobavil vtipný detail, kterého jsem si napoprvé nevšimnul, kdy Michel Bouquet projede v jednom záběru ve svém Mercedesu-Benz 250 [W114] kolem kina, kde visí reklama na Chabrolův předchozí film Les biches. ()
Od Claudeho Chabrola jsem toho moc neviděla, ale musím to "někdy" v budoucnu napravit. "Jste blázni oba dva." - přesně takhle zazněla jedna věta z filmu a mně ty dva blázni přitahovali celou dobu takovou zvláštní magickou silou, kterou možná zajistily i určitá gesta, jednoduché slovní projevy, pomalejší tempo a bytostně jsem cítila jak mě Chabrol nutí, abych se pocitově ztotožnila s myslí těch dvou bytostí. Takže se tak zdánlivě banální a otřepané téma stává zajímavým zážitkem, který stojí za zhlédnutí. ()
Antihrdinou je ukázkově ctnostný manžel, partner tak nekonfliktní, spolehlivý a oddaný, až má jeho žena dojem, že má něco společného s jedničkou na desetieurovce - ta s sebou taky celý život vláčí nulu. Pocit nudy zabezpečené měšťácké paničky ji svádí k pokušení zpestřit si život milostnou avantýrou. Jenže pocit ponížení z odhalené nevěry znamená zároveň hranici, kdy se obnaží temná zákoutí partnerovy mysli a raciální seriózní manžel se změní v chladnokrevného mstitele na lovu. Snímek vlastně nepatří ani tak do kriminálního žánru, na to má příliš jednoduchou dějovou linii a od počátku hraje s příliš odkrytými kartami. Mnohem spíš jde o psychologické drama, chladně a s odstupem natočenou studii muže, který zkratovat a vsadil všechno na jedinou kartu. Chabrolovi vedle tradičně vytříbeného smyslu pro detail pomáhá i obsazení. Stéphane Audran je typově dokonalá a pro roli uzavřeného emočně vyprahlého šosáka si snad režisér ani nikoho lepšího než právě Michela Bouqueta vybrat nemohl. Celkový dojem: 80 %. ()
Zachycení reakce dobře situovaného, klidného, vzorného a způsobného manžela krásné ženy, jenž si myslel, že i jeho manželství je klidné a vzorné, ale který se zmýlil jak v této představě, tak i v představě o tom, že zná nejen svoji manželku, ale i sebe. Neboť nikdy nemůžeme vědět, co se odehrává pod kůží člověka, byť na pohled například zdvořilého či milého... Důvody jednání postav nejsou nijak lehce prozrazeny, jejich pocity a myšlenky jsou skryty za těžko prostupnou vnější hradbou vžitého způsobu chování, a u nichž nemůžete až do poslední chvíle tušit, která z emocí vystoupí na povrch. ()
Vím, že měl doktor Plzák pro nevěrníky radu zatloukat, ale už si nejsem jist, jestli podváděným doporučoval otloukat.. Takhle to Chabrol nalajnoval Lynemu, který ho možná předčil v první třetině živočišností vášně, nicméně od bizarního rozhovoru, kdy Bouquetova postava neztrácí kultivovanost, ani když jedná v afektu, začíná mít originál mírně navrch svým vyprávěním obrazem a podpovrchovými emocemi, co pálí jak led. Při návštěvách dvojice vyšetřovatelů si povšimněte podezíravě zírajícího kolegy, co představuje mlčícího poldu. Buď má na sobě ještě zbytky hlíny a prohlíží si vhodnou krkavici k večeři, a nebo zrovna dokončil šestiměsíční turnus na francouzské ponorce.. ()
Reklama