Roztržka

Skvělý film, který mě hodně bavil i na podruhé. Ústřední herecké trio - Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel a Michel Bouquet - nemá chybu, podobně jako výtečný hudební doprovod a napínavý děj. Sice se nemůžu ubránit dojmu, že literární předloha Charlotte Armstrong bude zřejmě sračka, nicméně na tom nijak nesejde, neboť Chabrolův scénář s ní naložil tak, že prostě vzniknul dobrý film, a člověk musí hlavní postavě držet palce, aby jí vše vyšlo a odolala nástrahám nepřátel. Ona v tom filmu téměř září jako světice (paradoxně navzdory své minulosti), zatímco její tchán a jeho nohsled jsou zde představeni téměř jako ztělesnění všeho zla - přesto na mě toto - téměř až pohádkově jasné - vymezení rolí nepůsobilo nevěrohodně a zcela mě to vtáhlo do děje (byť uznávám, úvodní scéna je poněkud rozpačitě nepřesvědčivá), takže mi ty dvě hodiny utekly jako nic. (08.05.2020)

Po včerajšom filme Tesne pred nocou som pokračoval ďalším Chabrolovým dielom, nakrúteným v rovnakom období. Opätovne som zažíval podobné pocity, ako pri včerajšom filme. Výborná kamera a hudba, tradične typovo presný Michel Bouquet, čo nemôžem tvrdiť o Stéphane Audran, opätovne nereálne konanie postáv podriadené vývoju deja a nie logike vecí a udalostí. V žiadnom prípade nezatracujem Clauda Chabrola, ale režisérskym obľúbencom sa u mňa nestane. (31.08.2012)

Zoufalá snaha usvědčit hlavní hrdinku, že je závislá na drogách. Přitom to spíš vypadá, že na něčem jedou všichni ostatní. Včetně těch za kamerou, páč by mě zajímalo, kdo měl ten ujetej nápad přilípnout Michelu Bouquetovi blonďatou kštici, která mu dost ubírá na démoničnosti.Naopak Stéphane Audran je dokonalá a i ve stresových situacích neustále velmi krásná. Příběh vyžaduje dost trpělivosti a soustředění, a když už v závěru konečně přichází spád a gradace, zároveň se to kombinuje s totální magořinou a najednou jsou titulky. Prokousat se Chabrolem je zkrátka dost náročný. Neříkám, že by mě to úplně bavilo, ale nezapomenutelnej zážitek určitě, takže musím dát 4*. (18.02.2016)

Vynikající film s atmosféricky hutnou podkreslující hudbou. Stéphane Audran je ve své roli skvělá, i když mi připadá, že v je v každé roli tak nějak stejná, ale vždycky to zkrátka sedí a je to milé a přesvědčivé. Michel Bouquet je tady jako vždy v roli nesympatického, trochu psychopaticky maličko šáhlého tchána, manžela, policajta... takže zde sebestředného a o své pravdě jistojistě přesvědčeného tchána dokonale nedostižný. Film je to dlouhý, ale vůbec ne nudný a naprosto nezapomenutelný. A Hélène Régnier má můj obdiv. (20.08.2012)

Pokud je Hitchcock "Mister of Suspension", potom je Chabrol "Mister of Disconcertion", v znepokojování, vyvádění z rovnováhy, přivádění do rozpaků. A v tomto filmu je to značně hutné, a otázka "proč?" stále visí ve vzduchu. Proč se dobře situovaní lidé ve své bohorovnosti neustále pokouší ovlivňovat svou mocí a penězi životy druhých pro svůj, mnohdy jen zdánlivý, prospěch? Rozehraná partie zlého úmyslu končí nakonec patem, protože zlo není jedinou silou působící v tomto světě. I když zlo jedná plánovitě a dobro impulzivně, je tu zřejmě nějaká prozřetelná síla – třeba jí jsou ony tři nestárnoucí ženy (bohyně osudu čili parky, se jmény Nona, Decima a Morta), podle nichž nazvala Charlotte Armstrongové svůj román "Le Jour des Parques - Den parek" (viz též závěrečná "parkovní" scéna), o který se Chabrol opíral. (04.10.2015)