Roztržka

Co jsem zatim viděl filmy od Chabrola, tak všechny na mě působily naprosto stejně. Jsou takový chladný, znepokojivý a já mam u nich vždycky pocit, že se každou chvíli určitě stane něco hroznýho... Celou dobu na to čumim napjatej v očekávání, jak to teda nakonec dopadne, a dočkám se takovýho dost naivního nic-moc rozuzlení. Ale celkově Roztržku nijak nezatracuju. A rozhodně se podívám i na další Chabrolovu tvorbu. 60% (26.12.2012)

Zoufalá snaha usvědčit hlavní hrdinku, že je závislá na drogách. Přitom to spíš vypadá, že na něčem jedou všichni ostatní. Včetně těch za kamerou, páč by mě zajímalo, kdo měl ten ujetej nápad přilípnout Michelu Bouquetovi blonďatou kštici, která mu dost ubírá na démoničnosti.Naopak Stéphane Audran je dokonalá a i ve stresových situacích neustále velmi krásná. Příběh vyžaduje dost trpělivosti a soustředění, a když už v závěru konečně přichází spád a gradace, zároveň se to kombinuje s totální magořinou a najednou jsou titulky. Prokousat se Chabrolem je zkrátka dost náročný. Neříkám, že by mě to úplně bavilo, ale nezapomenutelnej zážitek určitě, takže musím dát 4*. (18.02.2016)

Po včerajšom filme Tesne pred nocou som pokračoval ďalším Chabrolovým dielom, nakrúteným v rovnakom období. Opätovne som zažíval podobné pocity, ako pri včerajšom filme. Výborná kamera a hudba, tradične typovo presný Michel Bouquet, čo nemôžem tvrdiť o Stéphane Audran, opätovne nereálne konanie postáv podriadené vývoju deja a nie logike vecí a udalostí. V žiadnom prípade nezatracujem Clauda Chabrola, ale režisérskym obľúbencom sa u mňa nestane. (31.08.2012)

Vynikající film s atmosféricky hutnou podkreslující hudbou. Stéphane Audran je ve své roli skvělá, i když mi připadá, že v je v každé roli tak nějak stejná, ale vždycky to zkrátka sedí a je to milé a přesvědčivé. Michel Bouquet je tady jako vždy v roli nesympatického, trochu psychopaticky maličko šáhlého tchána, manžela, policajta... takže zde sebestředného a o své pravdě jistojistě přesvědčeného tchána dokonale nedostižný. Film je to dlouhý, ale vůbec ne nudný a naprosto nezapomenutelný. A Hélène Régnier má můj obdiv. (20.08.2012)

Přestřelená otevírací scéna, vhodnější do béčkového sci-fi hororu, Chabrolovi slouží coby odraziště k další jízlivé psycho(pato)logické studii, limitované tentokrát z větší části prostorem jistého penziónu, kam lidé přicházejí a odcházejí jako na hlavní poštu. Svatý není nikdo, nejméně ten, kdo si žije nad poměry. Sdělování informací není řízeno režisérovými sympatiemi k některé z postav, ale čistě požadavky neseného sdělení o úplatnosti a prolhanosti lidského pokolení. Napětí vyprávění stojí na nestálosti rolí, které jsou postavy okolím nuceny ztvárňovat. Nejméně příležitostí projevit se bylo přitom umožněno ústřední oběti snovaného komplotu. Proces tvorby lží, šíření pověr, cynika Chabrola zajímá více než city matky v ohrožení. Film o vyšetřování v úvodu spáchaného zločinu (spáchaných zločinů) je tak absurdně převrácen ve film o realizaci zločinu jiného. Zneužití výchozí situace k drobnému podrazu na divákovi přímo souvisí s uvedeným vypuštěním soucitu, bez něhož se žánrová pravidla překrucují snáz. Chabrol ale nešvindluje dost nápaditě, aby z vykonstruované zápletky učinil přednost filmu. Problém je, že po odmyšlení fabule, v poslední třetině lacině šokantní a senzačně debilní, zůstává Roztržce v záloze jenom pár vtípků v mizanscéně a odhadem pětivýrazové herectví typově nevhodně obsazené Stephane Audranové. 50% (20.08.2012)