Atlas ptáků

Skvělý film, chvíli trvalo, než mi došlo, co že je to zač ten "atlas ptáků", nicméně promluví ptačích "herců" za to určitě stojí (byť s tématem souvisí jen okrajově). Skvělý Miroslav Donutil ve vážné roli (a jde mu skvěle), u něhož jen čekáte, kdy to s ním konečně zamává (momentů by bylo) a děj, který se patrně inspiroval skutečnou událostí (pokud jí znáte, drobné napětí odpadá, nicméně to zase tak neočekávané). (03.07.2023)

Jedním z trendů letošního festivalu jsou filmy s nesympatickými postavami. V případě Atlasu ptáků jsou ty nesympatie dané nelogičností jejich chování. Postavy, které by na základě předchozích životních zkušeností či postavení měly být chytré a schopné, se chovají přesně opačně. Respektive tak, jak se to scénáristovi hodí, i když to nedává žádný smysl. Facepalm během filmu zažijete několikrát. Ptačí monology patří do kategorie WTF a jak jich přibývalo, v sálu začínal propukat smích. Že konec filmu nemá žádné pořádné dovršení ani rozuzlení dříve nakousnutých zápletek, je jen dalším z hřebíků do rakve. (23.08.2021)

Omerzu má skvělého kameramana a je silný v castingu. Asi i ve vedení herců. Pechlát - syn, Donutil - otec - oba se mi líbili. Ale s tím Pýchou by už spolupracovat neměl. Tento film jsou v podstatě dvě soudničky dnešní postdigitální doby smíchané dohromady (ukradená virtuální identita, peníze vyvedené z firmy atp.), okořeněné jakože generačním střetem. Hlavní nešvar tohoto filmu ovšem vězí v nevěrohodném vyprávění. Jednotlivé situace jsou rozehrány tak nepravděpodobně, tak nerealisticky, se zjevnou snahou o typicky českou, pompézní okázalost, která se projevuje rádoby vypjatými scénami, že to myslím dost ničí Omerzovo jemné pozorovatelství a cit pro rytmus. Omerzu ano, Petr Pýcha ne. (11.01.2022)

Ne tak iritující jako předchozí Pýchův scénář, přesto stále plné nepochopitelných momentů (ti směšní mluvící ptáci byli asi vrchol) a celkově prostě hodně zvláštní, ale takovým tím nesympatickým způsobem. Námět o ukradené identitě a zpronevěře mi sám o sobě přijde velmi dobrý a dramaticky nosný, ale nesmělo by to být podáno tak divácky odtažitým (a relativně i nevěrohodným) způsobem (těžko věřit, že by v reálu Marii něco takového prošlo bez povšimnutí kolegů, byť se film snaží této námitce předcházet sdělením informace, že Ivo měl vůči ní černé svědomí, a proto jí dal ve firmě velkou autonomii, což je ale opět - skoro až komicky - nevěrohodné, protože předpokládám, že Pýcha/Omerzu o finančním řízení podniku nevědí asi nic). Nedivím se proto místnímu nevalnému hodnocení, ani mě to bohužel moc neoslovilo (a to se mi přitom Omerzovy předchozí filmy líbily). (13.03.2022)

Jako pardon. Laciná poučka z kdejaké šestákové učebnice o tom, jak správně žít, zabalená do rádoby mystického hávu. Nic víc. Ještě k tomu moje žena kouká na Myšlenky zločince, a tam se také vždycky objeví jedno dvě moudra, takže tohle mi připadalo jako ptačí Myšlenky zločince. Bez přesahu, bez nápadu. Kdyby aspoň z toho vyznělo, že ptáci řídí lidi a lidské firmy, že lidé jsou jejich loutkami. Ale takhle? Chybí tomu rozpracovaná a propracovaná psychologie postav, jejich motivů a motivací, uvěřitelnost jednání. Je to celé skutečně jen artově nakašírované nic ze sobotní poradny Blesku. Ke všemu koukat na herecké dřevo Křenkovou s jejím strnulým xichtem bez jakéhokoliv výrazu, neschopnou vyjádřit mimikou nějaké emoce, to mne dralo i zde. Btw, naprosto děsivý střih. (04.06.2023)