Ulice strachu – 2. část: 1978

Principiálně jde vlastně o totéž, co v prvním díle, jen se tentokrát jedná o slasher táborový, ale to mi vůbec nevadilo. Zůstal nádech jisté nadsázky, tvůrci se i tentokrát mohli opřít o sympatické herce, stejně tak se našlo pár chutných krvavých chvilek a  k mé radosti ubylo lesbické blábolení. Oceňuji i soundtrack plný dobových fláků, takže dvojka se mi ve finále líbila víc. Na trojku jsem hodně zvědavý. 85% (14.07.2021)

Od trilogie Fear Street jsem očekával trojici různorodých filmů, které slasher subžánr zpracují rozličnými způsoby určenými dobou svého zasazení. Rok 1994 se měl nést ve stylu Vřískotu a zábavného devadesátkového pomrkávání na fanoušky, 1978 mohla být renesance kempového slasheru po vzoru The Burning nebo Pátku třináctého, a rok 1666 jsem si představoval jako drsný dobový horor, jehož atmosféra by mohla připomínat třeba The VVitch. No, vím, byla to naivní představa. V celkovém pohledu je Fear Street nakonec taková typická nenáročná netflixárna, žánrovka přizpůsobená moderní době a mladému publiku, kdy styl jednotlivých dílů se mezi sebou v podstatě nijak moc neliší. Omílá to furt dokola to samé, postavy se chovají stejně, má to stejný styl odlehčení. Ve výsledku promarněná příležitost přinést něco fakt speciálního, ale za to obětování tří večerů to asi i tak stojí. 1978 > 1666 > 1994. Podle mne nejsilnější díl, ale své mouchy má (opravdu zbytečně dlouhý rozjezd, odkládané "maskování" zabijáka). (24.07.2021)

"You’ve read Carrie?" První Fear Street měla své chyby a problémy, ale ty jsem jí mohl s klidem odpustit, neboť se jí stejně dařilo zůstat zábavnou letní oddychovkou s tak akorát vyváženým mixem horroru a humoru, sympatickými postavami, slušným tempem i uspokojivou dobovou atmosférou. Právě díky tomu mne chytla a přesně to jsem čekal také od roku '78. Bohužel marně. Ta příjemně odlehčená nálada prvního filmu je prostě pryč, nahrazená horou špatných klišé. Což by ještě nebylo nic hrozného, kdyby se snímek po vzoru dobových 70s a 80s béček nebral tolik vážně... jak naneštěstí činí. Takže ačkoliv jsou tu mnohé dobré momenty a scény, pár velmi hezkých použití soundtracku i několik vskutku napínavých či emocionálně silných okamžiků – povětšinou zásluhou výborné Sadie Sink – tak nic z toho nedokáže vyvážit všechny ty příšerné sociálnědramatické monology různých jedinců, které, přestože nám o nich dávají mnohem větší backstory než třeba v takovém Friday the 13th, z nich stejně nedokáží udělat sympatické postavy. Možná spíše naopak. Potenciál předvedený prvou částí tu tedy byl dost promarněn (více mrtvol ≠ lepší film) a na Fear Street: 1666 se podívám spíše z "povinnosti" a té malé trošky zvědavosti, která mi ještě zbyla...   Ukončil bych to podle mého velmi vypovídajícím citátem z recenze Nicka Allena: "The rest of “1978” [mimo několika jím výše chválených scén] is more of a frustrating bummer—a summer camp slasher that’s afraid of campiness, and one that’d be a better fit for group therapy sessions than sleepovers." (♪♫) (♪♫) (♪♫) (x/x/x) (x) (x) (x) (11.07.2021)

V názvu to má rok 1978, ale v sedmdesátých letech to teda uměli rozparádit mnohem peprněji. Tohle se chvílemi tváří jako velká ukruťárna, ale v jádru je to jen další dětský horor, kterých je na Netflixu plno. Ty jejich zaměnitelný family friendly záležitosti, aby se zalíbily každému, jsou prostě mor. (19.04.2022)

Druhý díl mě bavil o dost víc než první. Asi to bylo atmosférou a prostředím letního tábora. Postavy mě také přišly zajímavější. Ale hlavně obsazení druhého dílu je podle mě o hodně lepší. Sadie Sink si svou roli Ziggy vyloženě užívá a celou dobu mě dokázala bavit a musím říct, že jsem o ní měl vážně strach. A nedivím se budoucímu šerifovy, že se do ní zamiloval. Děj se opět točí okolo čarodějnice, která před staletími proklela městečko Shadyside a jeho obyvatele. Stejně jako v prvním díle se zde brzy rozjede série brutálního vraždění a o pořádně krvavé momenty není nouze. Na třetí díl se už teď hodně těším a pevně doufám, že se dočkáme podařeného finále. (10.07.2021)