Šogun

Na Šogun si pamätám z detstva len matne, ako ho rodičia v 90. rokoch pozerali. Mne v spomienkach nijak výrazne neutkvel, takže buď mi ho zakázali pozerať (čomu by som sa nečudoval, na svoju dobu bol drsný), alebo ma nezaujal (v tom čase som vďaka videokazetám a satelitu paradoxne videl oveľa brutálnejšie veci á la Maniac Cop 2 alebo Kanibalov od Deodata). V roku 2021 som si povedal, že by mohol byť dobrý nápad skúsiť si ho pozrieť v kompletnej verzii v dospelom veku... a nakoniec to naozaj bol celkom dobrý nápad. Najviac tomu dáva jednak charizmatický Richard Chamberlain (na scény „tanec“ a „blázon“ tak skoro nezabudnem, fakt do toho išiel naplno) a jednak pútavá japonská poetika so zvláštnymi, ale zaujímavými pravidlami. Najviac ma na Šogune bavili práve tieto pokojné, civilné a „normálne“ momenty, v ktorých sa hlavný hrdina zžíval s cudzou krajinou. Bohužiaľ, po sľubnej prvej polovici sa seriál preklopí do druhej, kde už akosi niet čas na vzťahy a navyše skoro každá epizóda začne disponovať takmer až celovečernou minutážou, čo ma značným spôsobom nudilo a poviem úprimne, že ale dve tri časti pred koncom som to už celé fakt chcel mať za sebou. (22.04.2021)

S odstupem času a po dalších shlédnutích měním hodnocení na maximální. Samozřejmě se ani do seriálu nevejde celá kniha, v porovnání s japonskými filmy však Šógun vůbec nevyznívá hůř (až při aktuálním shlédnutí mi došlo, že Toranagu hraje Mifune a o to víc jsem si následně projekci užíval). Určitá rozvláčnost kamery už dnes působí archaicky, film však přesto funguje. Jediné, co mě mrzí, že nepoužili jazyky obsažené v knize - portugalštinu a španělštinu. Blackthorne s Mariko sice v knize mluví i anglicky (Mariko je jedním z mála Japonců té doby, který angličtinu ovládá, zatímco portugalsky mluví Japonců poměrně dost), přesto jsou však v knize přechody mezi těmito jazyky hojně využívány. Také mě mrzí, že se do filmu nedostal můj nejoblíbenější okamžik z knihy, kdy se Mariko-San a Kiku-San zeptají Blackthorna, jake je to u nich doma a on si v tu chvíli uvědomí se vší brutalitou rozdíl mezi čistými "porcelánovými panenkami", které proti němu sedí a "špinavou podlahou" středověké Evropy. A úplně nakonec - scházely mi "vnitřní monology" postav a iritoval mě souběžný anglicky hovořený překlad některých pasáží v japonštině. Přesto 5*. Výborné herecké obsazení, výborná výprava (spousta kimon nošených ve filmu vypadá naprosto úžasně), výborné exteriéry a interiéry, dostatečně autentické a "knihysedržící". (11.04.2009)

Výtečné zpracování díla Jamese Clavella. Oproti knize se sice omezuje pouze na jednu dějovou línii a ostatní odsouvá do pozadí, ale nic jiného se nedalo čekat. Ani 9 hodin čistého času nestačilo filmu na to, aby zachytilo 1300 stran knihy. A v případě veledíla, jakým je Šógun, by nestačilo ani hodin 100. Ano, v některých chvílích mi chyběly některé silné okamžiky z knihy, ale prostě není možné mít vše. Richard Chamberlain se skvěle vžil do své životní role. A Toshiro Mifune? I na svá léta hraje báječně - jeho samurajské vystupování a způsoby jsou nenapodobitelné. Dílo Jamese Clavella je poctou pro šóguna Iejasu Tokugawu (v knize Toranaga), který v roce 1600 získal moc nad celým Japonskem a založil nejslavnější šógunskou dynastii v dějinách Japonska, a anglického námořníka Williama Adamse (v knize Blackthorne), který v roce 1600 ztroskotal se svou lodí na japonském pobřeží a stal se prvním barbarským samurajem a blízkým přítelem Tokugawy. Jsem vděčný za toto filmové zpracování - skoro každou minutu jsem hltal. 9/10 (30.03.2008)

Výstižne priblížená japonská kultúra pre zvyšok sveta. V ich spoločnosti vládnu úplne odlišné zvyky a obyčaje ako v ostatnej spoločnosti. Hlavný hrdina mal veľké šťastie, prežil a dostal sa pomerne do dobrej spoločnosti, kde si ho vážili a uznávali, samozrejme, len v hraniciach, kým pre nich robil, to, čo po ňom požadovali. Aj napriek svojmu veku je seriál aj po toľkých rokoch stále "pozerateľný" s patričnou dôstojnosťou. (19.11.2011)

Seriál, který by neměl být jen prostě srovnáván s knižní předlohou. Každé má své přednosti. Kniha dává prostor fantazii a je v některých momentech jakousi kvasistudií mentality a diplomacie v Japonsku v 17. století. Seriál pak ukazuje Japonské reálie, které jsou pro nás - vychované ve středoevropské kultuře a v dnešní době, jen těžko představitelné. Oceňuji, že některé scény, které jsou v knize líčeny poměrně syrově, nevedly režiséra k potřebě stejně brutálního zobrazení (i když si myslím, že kdyby se seriál natáčel o 30 let později, už by se tahle "jemnost zobrazení" vytratila. Vytknul bych snad jen to, že mohlo být více japonských dialogů a jejich doprovod titulkem, seriál by pak jistě působil ještě autentičtěji. (15.07.2012)