Papírový měsíc

Už od začátku je jasné, jak film musí skončit. Bogdanovich nic nezastírá a na nic si nehraje. A nebo jo. Hraje si na 30. léta. Tohle retro ale jsou 30. léta. Ta atmosféra je úžasná a už jen kvůli ní je dobré se na film podívat. Přestože jde v tomhle zvláštním road-movie spíš jen o vršení epizodních událostí, děje se to nenásilně. Bogdanovich si neodpustil obsadit svého dvorního herce Ryana O´Neala, u nás poměrně neznámého. A tomu zase skvěle sekunduje jeho skutečná dcera Tatum, která za roli dostala Oscara. Ani se nedivím. Kam se na ni dneska hrabe H. J. Osement. Retro je v kursu. (12.01.2006)

Tak já nevím, kdyby na konci Addie zůstala u své tety, líbilo by se mi to mnohem víc, těch zbylých pár minut mi dost pokazilo už tak lehce nejistý dojem... Problém je pro mě v postavě Moze. Prostě mi přišlo, že mi film dal strašně málo důvodů k tomu, abych si ho oblíbil. Na začátku je nezodpovědným podvodníčkem, co nechce mít se svou dcerou nic společného, takže bych ve filmu, který stráví celý cestováním se svoji dcerou, čekal, že dojde k nějakému napravení a tak, že na konci budu chtít, aby spolu ti dva zůstali. Z mého pohledu k tomu ale bohužel nedošlo, takže ten konec měl na mě asi opačný účinek, než měl mít. Pořád dobrej film, ale tohle je pro mě prostě fakt podstatný problém. 6/10 (16.08.2021)

Príbeh otca a dcéry - herca a herečky O'Nealovcov, odráža príbeh v príbehu muža a malého dievčatka na ceste. Áno sú podvodníci, ale robia to s relatívnou nevinnosťou a sú dokonale rozkošní. Čaro medzi nimi je čiastočne dobré písanie a čiastočne ľahkosť, ktorú majú spolu. A je natočený s nostalgickou čiernobielou čistotou, dokonalým spôsobom pre éru veľkej hospodárskej krízy. Nie je to nič očividne hlboké, ale predsa sa to vryje do mysle viac než si myslíte. 8/10 (18.07.2023)

Papírový měsíc je kouzelný film, řemeslně naprosto bezchybně zvládnutý, ovšem poněkud čpící kalkulem. Všechno, každičký detail, mimovolný úsměv, smutný dojímavý pohled, mašle ve vlasech, rovné blonďaté vlásky střižené na kluka, zjevně bylo do nejmenších detailů promyšleno daleko dřív, než vůbec padla první klapka. Ne, nekouká se na to vůbec špatně, je to zábavné, duchaplné, skvěle zahrané, čarokrásně natočené stylovou černobílou kamerou, jistě i přesně odrážející atmosféru třicátých let, jen to je kapánek bezduché. Taková Wendersova Alice ve městech naruby... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: gudaulin, berg.12, Matty (12.05.2012)

… a jsem v pokušení přihodit i pátou, tahle tak trochu variace na Chaplinova Kida je totiž roztomilost sama a jestli jsem u prvního Bogdanovichova filmu váhal, co mi vlastně chce říct, a z druhého chytl takovou depku, že už se mi k němu nechce vracet, Paper Moon jsem si naopak okamžitě zařadil do škatulky opakovaně použitelných psychických povzbuzovadel a už teď se těším, komu všemu ho pustím a jak mu taky udělá dobře. Láskyplnou retro stylizací „předstařený“ biják, který už tím pádem snad ani dál stárnout nemůže – dneska by se nedal natočit o nic moderněji – má možná jedinou paradoxní vadu na kráse, a sice že ta idylka je snad až moc idylická; každé potenciální větší drama nebo silnější emoce se hned obrátí v žert, tíživá realita hospodářské krize je tu sice v náznacích přítomná, ale jen jako rozostřené pozadí a odrazový můstek k dalším duchaplnostem, jako ta rodina s porouchaným autem, kterou ústřední dvojice míjí na silnici. Zmíněný Chaplin tyhle věci myslím dokázal bez újmy na roztomilosti vyvážit o něco líp. (25.02.2019)