She-Hulk: Neuvěřitelná právnička

Svět Marvel Cinematic Universe funguje už 14 let, častěji a častěji poté padají výroky o generičnosti a zaměnitelnosti jednotlivých projektů. Svět MCU přitom nadále zůstává a ještě nějakou dobu zůstane fenoménem, již brzy ovšem bude docházet k 4 filmům a zhruba stejnému počtu seriálu ročně a hrozba v podobě únavy materiálu tak bude pořád na skladě. Ideální cestou je přitom právě ukázka toho, že čistokrevná generičnost na skladě není a skrze projekty s různými žánry může docházet i k nejrůznějším obměnám. Příkladem za všechny může být nejen čerstvý speciál Vlkodlak: Noční lovec, který svou inspirací klasickými monstry ze stáje studia Universal nezapře, ale i seriál She-Hulk: Neuvěřitelná právnička. Právě snaha tohoto seriálu na to jít tak trochu jinak se ovšem očividně tak trochu nevyplatila a paradoxně jeden z nejoriginálnějších projektů ze stáje MCU je aktuálně vnímán jako jeden z těch projektů, který může popularitu tohoto světa nabourat. Je to ovšem právem? She-Hulk: Neuvěřitelná právnička je sitcomem, který dopředu avizoval inspiraci například komediálním dramatem Ally McBealová. Jde o sitcom s ženskou hlavní hrdinkou, za kterým stojí primárně dámský tvůrčí tým (showrunnerka Jessica Gao, režisérky Kat Coiro a a Anu Valia). Souběžně jde tak o seriál o ženských úskalích, které má potenciál narovnat či ještě více rozbourat právě nové zelené alter ego. V jádru tak má jít především o zábavný seriál, který ovšem očividně chce říct i něco trochu navíc. To je paradoxně největší úskalí celého seriálu, který se nedokáže zcela úplně najít a ujistit se v tom, zda chce být pouze zábavnou sitcomovou odpočinkovou blbinou a nebo chce skutečně mít i nějaké ty vrstvy navíc. A o poznání snesitelnější a zábavnější je seriál přesně v ten momentech, kdy to celé přeci jen působí, že si na nic moc nehraje, upoutává ovšem právě naopak tím, že se vymyká všemu, co Marvel Cinematic Universe doposud představil. To, že s touto formou má spousty diváků problém je následně věc druhá. Tatiana Maslany je v roli Jennifer Walters jasným důkazem, že v Marvel Cinematic Universe nadále stěžejní castingy nepodceňují a Maslany se díky tomu ve finále projevuje jako další jasná castingová trefa, která má nejen šanci předvést solidní komediální nadání, ale prodat i ty vážnější momenty. O poznání méně veselé je to ovšem s jejím alter egem She-Hulk, kdy je kvalita vizuálních efektů nejen díl od dílu, ale i moment od momentu proměnlivá. Chvílemi působí CGI solidně, chvílemi neskutečně diletantně, chvílemi jsou na něm jen vidět jisté mouchy. Tento neduh je bohužel následně viděn i u ostatních postav, kdy má například navrátivší Abomination s o poznání menším prostorem stejné problémy s CGI jako titulní hrdinka. Právě Tim Roth se 14 let po Neuvěřitelném Hulkovi vrací do role Emila Blonskyho a od počátku je jasné, že milovníky této postavy rozdělí nové pojetí napůl. Stěžejní ovšem je, že i Tim Roth nezapře své komediální nadání a pojetí Blonskyho je minimálně dostatečně zábavné a stejně jako celý seriál jde krapet proti očekávání. Případ Emil Blonsky/Abomination vlastně do velké míry reflektuje seriál jako celek, kdy jde často naprosto opačným směrem oproti očekáváním a vydává se cestou, která některé potěší nemile, některé mile a některé nechá přesně napůl cesty. Stejné to je ostatně s humorem v seriálu, který má neskutečně střídavou úroveň. Někdy je skutečně zábavný, někdy naopak jen pitomý. Alespoň bourání čtvrté zdi má ve finále nějaký slušný faktor, kdy je již od poloviny seriálu jasné, že toto bourání čtvrté zdi do velké míry slouží k popichování trollů, do těch se ostatně i díky zápletce v pozdějších epizodách seriál poměrně hravě strefuje, kdy jen zamrzí, že z toho rýpání nevzejde něco krapet pamětihodnějšího a troufalejšího, kdy to celé působí dojmem, že v tomto ohledu She-Hulk až příliš klouže po povrchu. Minimálně v pár momentech se ovšem seriálu skutečně daří být vážnější a to přesně v těch momentech, kdy se snaží pokrýt příběh sice ambiciózní právničky, ovšem takové, která má v životě pořád tak krapet smůlu a zelené alter ego by jí potencionálně mohlo vypomoct. Jen to nemá jednoduše díky svému pohlaví a faktu, že z fleku nevypadá jako modelka na obálce Playboye, právě v rovině nějakého feministické linky ovšem She-Hulk překvapivě funguje docela solidně a celé to směřuje i k tomu, že si Jen skrze své nové zelené alter ego začne vážit sama sebe. Tento seriál navíc plní jedno přání a vrací Daredevila v podání Charlieho Coxe do akce. Díky vyššímu rozpočtu se Daredevil rázem může předvést ve více akrobatické formě a i přesto, že bude těžké si na jeho žlutý kostým sednout, stačí vidět jeho nástup na scénu a jednu akční sekvenci, aby bylo jasné, že si Cox návrat do své nevyhnutelně životní role užívá a natěšení na seriál Daredevil: Born Again je rázem na místě. Odsoudit seriál dopředu s tím, že nepůjde o takovou pecku jako v případě seriálu od Neflixu je pořád ještě předběžné a krátkozraké, stěžejní je fakt, že Daredevil je pořád v bravurní formě a proto potěší, že ho v MCU v brzké době bude více než méně. Samotný seriál má sice (oproti průměrným 6 epizodám v rámci MCU seriálů) 9 epizod, díky kratší délce a tempu jak z rychlíku se to ovšem v součtu vlastně dvakrát stihnout odvyprávět nedá. Postav se objeví dost, jen málokterá dokáže výrazněji zazářit a i když samotný seriál sliboval koncept superhrdinského právnického seriálu, samotné právničiny vlastně ve výsledném seriálu moc není. Právě náměty například o případech, kdy se město dohaduje se superhrdiny, zda mají zaplatit škody při snaze o záchranu města, zní nosně, z tohoto konceptu se ovšem ve finále nic moc zajímavého vydrápat nedokáže. Je to škoda, protože pár soudních případů potenciál jasně naznačí a jde o jeden z těch bodů, které má případná 2. série potenciál napravit. Režijní uchopení Kat Coiro i Any Valie poté sice není kdovíjak výrazné a je to v tomto ohledu jen velmi slušně odvedená rutina, na samotné She-Hulk je ovšem pořád vidět právě ta adekvátní řemeslná stránka, která pořád nepůsobí odbytě. Při srovnávání She-Hulk s břečkami ze stáje CW tak stojí za to si udržet zdravý odstup a uvědomit si, že i když se člověku dvakrát něco nelíbí, při konstruktivní kritice by měl být objektivní a brát své výroky zodpovědně. Člověk, který při sledování She-Hulk trpí jí sice může pocitově přirovnat k Batgirl, Supergirl či Stargirl, to ovšem pořád přeci jen není úplně férové. She-Hulk: Neuvěřitelná právnička v jádru rozhodně není dokonalá a jisté momenty skutečně koketují s hranou snesitelnosti. Jenomže jde nejen o sympatický krok stranou, ale i o přehlídku sympatických nápadů. V součtu je tak She-Hulk: Neuvěřitelná právnička sice krapet nevyvážená záležitost, spousta momentů z celého seriálu má ovšem nadále potenciál vyvolávat i několik týdnů od premiéry úsměv na tváří a minimálně dokázat, že to tu někdo skutečně zkusil tak trochu jinak. Dost možná s pochybným výsledkem, minimálně poslední epizoda ovšem jasně ukáže, že se tu hravostí nešetřilo. She-Hulk: Neuvěřitelná právnička v součtu na rozdíl od WandaVision či Lokiho nebude vybízet k opětovnému sledování, jako zábavná jednohubka ovšem v součtu bez problému uspokojit zvládne.... (14.10.2022) (méně) (více)