Cesta na jihozápad

Povídky Jacka Londona mají ohromný romanticko-dobrodružný přínos pro čtenáře pro představu, jak to v dobách, tzv. zlaté horečky vypadalo.  Případný moralizační aspekt je už jen přínosem hlavně v paradoxech osudů daných postav. Příkladem byla již krátkometrážní povídková trilogie z počátku sedmdesátých let ´Kaňon samé zlato´(1970), ´Claim na Hluchém potoku´ (1971) a ´Poslední výstřel Davida Sandela´ (1971) ukazující, co se také může stát v touze po zlatě. Režisér Zdenek Sirový se scénáristou Jiřím Křížanem se do westernové tvorby na konci let osmdesátých vrátili a natočili již snímek celovečerní, ve kterém je středem pozornosti dospívající chlapec. Tak, jako u předchozích povídek, se vsadilo na jednoduchost a minimalizaci a opět se to na české poměry překvapivě povedlo. Příběh byl sepsán na základě dvou povídek, což je znát,, takže jakoby byl rozdělen na dvě poloviny. První o hazardní hře za účelem vyhrát svobodu chlapce zneužívaného na těžké práce a druhá o honbě za pokladem mající být ukrytý v malé truhle. Snímek může připadat poněkud nudnější, ale na české poměry  a možnosti režisérovi Zdenkovi Sirovému opět povedl filmový majstrštyk, na který už nikdo nenaváže. Stejně jako předchozí povídky, ani tento, na českou kinematografii, neobvyklý filmový počin dnes v ničem neskomírá. (06.05.2022)

Jako western tenhle film moc nefunguje, všude je cítit sever a východ, ne Divoký Západ. Nechtělo se mně věřit, že jde o český film, protože ze všech filmů, které jsem zatím viděla, se mu scenériemi, atmosférou i tempem podobaly jen lotyšské dokumenty o Sibiři. Ale přesto, že Cesta na jihozápad nepasuje do žánru, který chce reprezentovat, se mně moc líbila. Její tempo mně přesně vyhovovalo, a navíc má silný příběh s netradičně mladým hrdinou, úžasnou atmosféru a syrově krásné přírodní kulisy. Tedy více než jen kulisy, protože příroda tu dominuje každému obrazu. Je to film točený v krajích, kde je příroda všudypřítomná a mnohem mocnější než u nás, a je to na něm hodně vidět. Přístup k přírodě se mně tu vůbec dost líbil - ani tu nesloužila jako krásné kulisy, ani nedemonstrovala kraj, který film ukazuje, ani s ní hrdinové nemuseli tvrdě bojovat - prostě tam byla a bylo jí hodně. V tomhle ohledu myslím film dobře zobrazil život zálesáků, kteří byli s přírodou srostlí. P.S. Teď jsem se dověděla, že předloha od Jacka Londona se odehrává na Aljašce, takže ten sever je naprosto v pořádku. (02.05.2011)

Když to hodně přeženu, tak se mi to jako western líbilo asi nejvíc hned po 7 statečných a Tenkrát na západě, na česko-slovenský poměry fakt vysoký nadstandard...a netuším teda,jestli se natáčelo v Tatrách, nebo kdesi v Jugošce, ale exteriéry berou dech, moc pěkné a napínavé...............moje hodnocení = 8 z 10. (24.12.2014)

Na české poměry luxus. Sirový většinu zvládá s přehledem, bohužel příběhu chybí spád. Možná ho i malinko brzdí dětská předloha. Hodně zachraňuje krásná altajská příroda, která simuluje Aljašku více než zdatně, a slušné herecké výkony. Schmitzer je tahoun, Strach vypadá za mlada normálněji než v dospělosti. (20.02.2021)

Nejlepší domácí hudební vykradač Ondřej Soukup si tentokrát docela zdařile zahrál na Ennia Morriconeho. Okopírování hlavního motivu z filmu Hodný, zlý a ošklivý je do uší bijící. Škoda, že se jeho práce nenesla radši v duchu velmi dobré původní (a teď myslím skutečně původní - nejen tím, že je pod ní Soukup podepsaný) písně v podání Zuzany Michnové pod závěrečnými titulky - neodvozenost hudby mohla být plusem navíc. (15.04.2013)