Hřiště

"Potřebuju tady mít lidi, co se nebojej mít průšvih."                                                                                                            Důvěra může podržet právě tak, jako zlámat vaz. Mladý projektant dostane první samostatný úkol dříve, než se na to cítí. Očekávání v něj kladená jsou příliš vysoká, uzavírají se sázky, všichni čekají, že půjde ve stopách svého úspěšného otce. Jak se zachová otec, když zjistí, že syn svou první práci zkopíroval? Jak se zachová syn, když zjistí, že místo mu vyběhal tatínek? Trochu jsem se bála, aby nám ta hrací plocha neskončila někde mezi Brnem a Prahou, ale to se naštěstí nekonalo. S velkou chutí jsem sledovala dálniční anabázi pro tentokrát takřka oproštěnou od přílišného budovatelského nadšení. (28.02.2015)

Pro me velmi zajimavy film, ktery da nahlednout do projekcni kancelare a vystavbe dalnice v dobe normalizace. Slusne herecke obsazeni s vybornym Karlem Hogerem ci mladym Bartoskou. Zajimavy pohled mezi socialistickou smetanku s trefnymi hlaskami, za vsechny uvedu jednu: "Ja jsem ten projekt ukradl. Ukradl? To ale budete muset dokazat"... (12.01.2013)

Dálnice nebo ateliér? Skalského film je typický nepodarek z normalizačních časů – postbudovatelská moralita o napravení zaváhavšího hejska z lepší rodiny, sklouzávajícího vlivem protekcí a podvodů na zcestí. Jak už bylo řečeno, nefunguje chemie mezi mladým a neotrkaným Bartoškou a zralým, uznávaným Högerem, zbytek kazí nudný, nezajímavý scénář (Steigerwald) a kupodivu i nevýrazná kamera (Ondříček). Není důvod vidět opakovaně. (10.07.2020)

"když člověk jednou prohraje, může už prohrát vždycky." Neříkám, že tento Skalského film je vysloveně prohra. Hlavně první půle mi přišla vcelku fajn. Jednak je zajímavá ta dějová linka sledující mladého Turnu (Jiří Bartoška), jak se vypořádá s výzvou práce architekta a vyřeší dilema, zda se prosadit i za cenu podvodu či nikoliv. A stojí za to i sledovat vzájemnou interakci mezi Bartoškou a Karlem Högerem (otcem hlavní postavy). Od Högera je to takové minimalistické herectví, jak jej známe, ač možná je to v tomto případě i věcí scénáře, který předpokládá, že otec se snaží synovi do jeho pracovních věcí moc nezasahovat (minimálně ne nikterak viditelně). Ta druhá "budovatelská" půlka odehrávající se na stavbě dálnice mě už bavila o poznání méně. Ty Turnovy pracovní starosti zde mě nechávaly zcela chladným. Ještě, že se čas od času ve filmu objeví postava Elišky Balzerové, Turnovy holky/kamarádky a hlavně šikovné tenistky. Zvláště v té druhé části je vždy příjemným osvěžením a zpestřením té "budovatelské" linky (viz i úplný závěr filmu). (17.03.2024)

Pro mě je film zajímavý především svým hereckým obsazením například začínající Bartoška versus "končící" Karel Höger. Nebo společně hrající mnou milovaná severočeská umělecká dvojčátka Bartoška - Heřmánek. Ostatně do roku 1975 se spolu objevovali vlastně pořád a zřejmě i rádi. Samotný film se dá usledovat v pohodě, protože téma protekce, kradení nápadů a osobní morálky bude v čechách na pořadu dne až do zániku světa. (14.01.2011)