Irma Vep

Irma Vep je film o smyslu, proč vznikají filmy. Jedná se tedy o velmi paradoxní snímek (rád bych viděl jeho inspiraci - původní film Louise Feuilladea). Nabízí se otázka, proč tedy někdo natočil tento film? Odpověď je možná o pár kapitol dál. O čem dále je tedy Irma Vep? O lidských tužbách, co se nikdy nemohou splnit, o úzkostném stavu při uvědomění si této skutečnosti? Z tohoto pocitu bezmoci a ubohosti ve srovnání s drtivou mocí reality ovšem často plyne inspirace a odhodlání umělců. Nepochopení a beznaděj provází i mnoho režisérů, jejichž vizím svět odmítá porozumět. Nejinak je tomu zde. Hlavní hrdinka (Maggie Cheung, která hraje sama sebe) se coby čínská herečka, obsazená do francouzského filmu "průměrného" režiséra, dostává do komplikovaného soukolí vztahů štábu na natáčení. Potíže začínají už u samotného režiséra Reného (Jean-Pierre Léaud), který je obdařen citem pro pochopení krásy, ale ne talentem pro její zachycení a zobrazení. Od toho se odvíjí celá řada problémů, které nutně zasáhnou každého na pracovišti. Nastává komplikovaný střet zájmů, v jehož středu se nachází právě naše hrdinka, představitelka role odvážné upíří krásky, Irmy Vep. Tady začíná skutečný příběh, který je, jak je nyní patrné, více než o natáčení o lidech a o jejich ubohých cílech a vyšších principech. Mnohé vypráví detailně zaměřená, pohybující se kamera, účelný scénář a výborná práce s hudbou. Ta nezaznívá často, tvůrci rádi experimentují s použitím ticha. Když se dokážete skrze tento způsob vyprávění vžít do chladně vykreslených lidských pocitů a iluzí, dočkáte se i velmi mocné, umělecké a krásné gradace. (16.01.2006)

Variácia na tému: film o nakrúcaní filmu. Neurotizovaný štáb, ázijská herečka–fetišistka fixovaná na tesný latexový úbor, depresiami zmietaný režisér, roky točiaci priemernosti a vezúci sa na vlne sľubných prvotín. Nápad, ktorý ho má vrátiť na umelecké výslnie je remake podľa úspešnej nemej série „Les Vampires“ od Louisa Feuilladeho z r. 1915. Väčšina štábu sa prispôsobila pracovnej disciplíne diktovanej momentálnym rozpoložením režiséra. Vzájomné vzťahové problémy im tak zapĺňajú čas vyhradený práci. Chaotickosti, neukotvenosti a fáze v stave zrodu sa prispôsobil aj samotný film. Scény sú epizódne roztrúsené, prebieha sa zo štýlu na štýl, vedľajšie obsadenie je nevýrazné a dej často zabŕda do podružností. Veru žiaden filmový zázrak. Maximálne niekoľko tajomným prísľubom dýchajúcich obrázkov („lúpežná výprava“ herečky, záverečné premietanie) + zaujímavo obsadené hlavné úlohy (Maggie Cheungová hrá samu seba, Truffautovo herecké alter ego Jean-Pierre Léaud hrá režiséra – zrejme projekciu samotného Assayasa). (18.01.2006)

Zajímavý film pro ty, co mají tádi film. Chvílemi asi opravdu nudné, tak jak život a práce jsou... Chvílemi asi opravdu vypjaté, tak jak život a práce jsou... Chvílemi prostě takové, jak život a práce jsou. Když o něco jde. Třeba o film. Mám rád film. Chvíli jsem přemýšlel, dát-li čtyři či pět. Tak tak . . . . . (17.01.2006)

Tak tohle opravdu nebyl mainstreamový film. Film vlastně o ničem, ale nuda to není. Hodně se mi líbily záběry z toho starýho filmu či seriálu a docela bych ho chtěl i vidět. To nový přetočení s Maggie Cheung mělo taky něco do sebe. A tím se dostávám k hlavnímu kladu filmu. Maggie Cheung je hrozně roztomilá a přirozená, možná proto že to ani zas tak nehrála. Irma Vep určitě není film pro každého a takový Woody Allen by to asi nazval uměleckou masturbací, ale stejně se mi to líbilo. :-)))) (16.01.2006)

Osamělost v cizím světě, nepochopení, touha dát průchod tomu, co uvnitř cítíme a vidíme tak jasně...a neúspěch. Vnitřní neúspěch a opět nepochopení. Těžký život dobrodruha, chtělo by se říct. Příběh režiséra Vidala by sám o sobě byl tak leda do artového kina, o to víc vzhledem k úkolu, který se rozhodl přijmout. Irma Vep toho divákovi dává daleko víc než studii osamělosti táhnoucí se paralelně celým filmem. Přináší magii němého filmu, která čiší z ukázek nabídnutých nám k lepšímu pochopení režiséra, a k tomu ještě Maggie, také kouzelnou. Je to právě její postava, díky které se dostaneme do zákulisí a pronikneme k těm vedlejším epizodkám a historkám, malému poznávání lidských povah a osobností, a také k samotnému Vidalovi. Dostaneme nahlédnout do toho, co má dělat "dobrý režisér", po čem údajně volá publikum a jsme o kousek blíž pochopení toho všeho. A pak přijde opět magické finále, silné a mrazivé...na které bych ovšem bez režijních poznámek asi nestačil. Těmi poznámkami myslím onu scénu, ve které asistent režie vysvětluje Maggie "hypnotickou" stránku věci, což je náhodou také scéna, ve které tato paní herečka předvede skvělou etudu strachu a nedůvěry. Až je jednomu líto, že ten film opravdu nevznikl...kombinace klasických scén zvukových (mimochodem Irma Vep má výborně vybranou doprovodnou hudbu), němých a těch čistě Vidalových by měla velkou sílu. Možná. Jisté ale je to, že samotná Irma Vep od Oliviera Assayase ode mě dostane 80% a vznikne další trapné obdivné PS k Maggie Cheung:) PS: Maggie, ještě že jsi se stala herečkou. Budeš nám tak zachována navždy, a to je víc než si zasloužíme;) (12.03.2007)