Hamilton

U seriálu Veliká, kde v deseti hodinách stráví černoši asi deset minut na obrazovce, se sekce komentářů na CSFD ocitá v šoku a neuvěření z toho, jak moc jí jsou černý cpaní do obličeje a jak z toho nemůžou lidi v noci spát a mají strach vyjít bez doprovodu na ulici. Slušný lidi se naprosto nemůžou soustředit na děj, musí bohužel snížit hodnocení, protože myšlenka, že by v komparzu stál černoch, je pro ně tak pohlcující a neodpustitelná. V seriálu, který je přiznaně historicky absurdní a nesmyslný, je až myšlenka obsazení černocha do vedlejší role, kde řekne dvě věty, ten skutečný prohřešek, který je třeba nějak potrestat. Bohužel se tím ukazuje, že Hamilton jako gesto neztratil nic na důležitosti - bylo by moc hezké, kdyby se dalo říct, že to bylo cool v době premiéry, ale ztratilo to původní hranu, ale není tomu tak, protože "nejsem rasista, ale" je pořád všudypřítomný étos. Nejsem muzikálový člověk - respektive mám rád filmové muzikály za práci se střihem a pohybem, málokdy kvůli hudbě a choreografii, takže mě logicky relativně statický záznam divadelní hry příliš nevstupuje do zájmu. Taky je pár věcí, které by mi na Mirandově uchopení mohly vadit. Zdá se, že nutně potřebuje házet na lidi co nejvíc věcí najednou - všech čísel se účastní tolik lidí, kolik se jich vejde na jeviště, a to včetně obsahově intimních momentů, v důsledku toho chybí nějaké stupňování a gradace - po chvíli to působí poněkud monotónně a i když věřím, že naživo to nebude takový problém (a naopak člověk ocení tu nepřetržitou smršť energie), na monitoru to prostě působí po chvíli neusledovatelně. Nepochybuju o tom, že kdyby šlo o filmovou adaptaci, bylo by to vše řešeno jinak. Plus obsazení sebe sama coby člověka s omezenými pěveckými schopnostmi do hlavní role. A určitě by se dalo mluvit i o naivitě a celkovému tíhnutí ke statutu quo - ale přece jenom jde o mainstream. A nic to nemění na tom, že chápu, proč je Hamilton nejdůležitější muzikál čtvrtstoletí a jako takový je to zajímavý fenomén, který byl prostřednictvím tohohle položen na talíři přede mě a já to oceňuju. (15.07.2020)

Geniálna adaptácia životopisu otca zakladateľa USA, zbásnená do neskutočných veršov a rapov, s fantastickými melódiami, výborne vyskladaným librettom a pravdaže prvotriednymi tanečníkmi, hercami a spevákmi odvážne namixovanými z rôznych rás a národností. Bez akéhokoľvek preháňania Hamilton nie je len najúspešnejším a najlepšie hodnoteným muzikálom za niekoľko desaťročí, ale dozaista bude raz považovaný za jedno z najvýznamnejších umeleckých diel svojej doby. Lin-Manuel Miranda, ktorý to sám celé napísal, je génius. The world is gonna know your name! (14.07.2020)

Asi bych se ve skrytu duše obešla bez těch romantických pasáží, aby to bylo trošku kratší a přímočařejší, ale ve výsledku přijímám, že k takovému dílu trocha té megalomanie patří. P.S.: Stejně jako u mého nejoblíbenějšího muzikálu Jesus Christ Superstar byla nejlepší role napsána pro "hlavního záporáka". (24.01.2023)

“This is not a moment, it's the movement. Where all the hungriest brothers with something to prove went? Foes oppose us, we take an honest stand, we roll like Moses, claimin' our promised land. And? If we win our independence? Is that a guarantee of freedom for our descendants? Or will the blood we shed begin an endless cycle of vengeance and death with no defendants?” (20.07.2020)

„Hamilton,” Alexander, o ktorom bohužiaľ vznikol tento extrémne (z)idealizovaný, broadwayský a hip-hopový muzikál z divadla Richarda Rogersa, v júni 2016, v New Yorku, vypovedajúci o politickej osobnosti, ktorého (všetci) považujú za jedného z »Otcov zakladateľov Spojených štátov amerických« + stal sa vôbec prvým ministrom financií počas úradovania prezidenta Georgea Washingtona, ináč syn bohatého otrokára, ktorý svoje rozsiahle pozemky ukradol indiánom, pričom jeho potomok kupčil s pôdou a otrokmi, ktorých dokonca i za taký obyčajný rum vymieňal. A to že taký Manhattan « odkúpil » farár Peter Minnewit za smiešnych 60 guldenov, čo sa rovná 24. dolárom, totižto, práve o týchto súvislostiach sa nikto nikdy absolútne nezmienil, pretože divadelní herci boli tak neuveriteľne zažratí iba sami do seba, že úplne zabúdali na svoje skutočné dejiny, ktoré ani zďaleka nie sú také (z)romantizované, ako sa snažil do úmoru prezentovať Lin-Manuel Miranda a jeho spolok, za čo mu ešte natešené publikum poriadne (za)tlieskalo ! A čo bolo na tom najhoršie je to, že som sa musel tomu prizerať 2 a pol hodiny, čo nikomu, ani tomu najhoršiemu nepriateľovi, neprajem, a ak by teraz niekto namietal, že som to mal skrátka hneď po dvadsiatich minútach vypnúť, to by sa mi vonkoncom nerátalo, veď akoby som mohol potom napísať takúto »priaznivú« recenziu, však ? Odporúčam každému, kto chce byť (o)klamaný... ?! PS: Ani vskutku prepracovaná choreografia ma nemôže nijako obmäkčiť, alebo zapálený Miranda, tiež ! (10.01.2021)