Hamilton

„Hamilton,” Alexander, o ktorom bohužiaľ vznikol tento extrémne (z)idealizovaný, broadwayský a hip-hopový muzikál z divadla Richarda Rogersa, v júni 2016, v New Yorku, vypovedajúci o politickej osobnosti, ktorého (všetci) považujú za jedného z »Otcov zakladateľov Spojených štátov amerických« + stal sa vôbec prvým ministrom financií počas úradovania prezidenta Georgea Washingtona, ináč syn bohatého otrokára, ktorý svoje rozsiahle pozemky ukradol indiánom, pričom jeho potomok kupčil s pôdou a otrokmi, ktorých dokonca i za taký obyčajný rum vymieňal. A to že taký Manhattan « odkúpil » farár Peter Minnewit za smiešnych 60 guldenov, čo sa rovná 24. dolárom, totižto, práve o týchto súvislostiach sa nikto nikdy absolútne nezmienil, pretože divadelní herci boli tak neuveriteľne zažratí iba sami do seba, že úplne zabúdali na svoje skutočné dejiny, ktoré ani zďaleka nie sú také (z)romantizované, ako sa snažil do úmoru prezentovať Lin-Manuel Miranda a jeho spolok, za čo mu ešte natešené publikum poriadne (za)tlieskalo ! A čo bolo na tom najhoršie je to, že som sa musel tomu prizerať 2 a pol hodiny, čo nikomu, ani tomu najhoršiemu nepriateľovi, neprajem, a ak by teraz niekto namietal, že som to mal skrátka hneď po dvadsiatich minútach vypnúť, to by sa mi vonkoncom nerátalo, veď akoby som mohol potom napísať takúto »priaznivú« recenziu, však ? Odporúčam každému, kto chce byť (o)klamaný... ?! PS: Ani vskutku prepracovaná choreografia ma nemôže nijako obmäkčiť, alebo zapálený Miranda, tiež ! (10.01.2021)

Tento hip-hop muziáal občas ztrácel energii a já ji ztratil ještě před půlkou. Druhou už jsem si pustil jen jako hudbu z rádia,, protože pár muzikálových písniček je kvalitních. Proč je to proboha tak dlouhé. A jak se mohli herci naučit texty vět střílející na diváky jak dávky ze samopalů? Celkově hip-hop a rap nemám rád a z USA se jak pandemie šíří mezi teen do celého světa. (25.11.2020)

Nejsem velkej muzikálovej fanda, ale i já poznám, že Hamilton je vybroušenej diamant. Převést politický, na zdrojích postavený, příběh o otcích zakladatelích do textů písniček, kde každé slovo má význam vyžadující soustředěnost publika, by samo o sobě stačilo. Ale Miranda dokázal tu historii oživit a vtělit do příběhu aktéra, kterého historie prakticky zapomněla. Chytře postavil proti rozhodnému muži, který chce řídit tok historie, do opozice stejně schopného aktéra, který ale nemá žádný názor, za nímž by chtěl pevně stát, a jenom čeká na příležitost. To, že každé dějství začíná jejich setkáním, je perfektní strukturní volba, díky níž má finále potřebnou sílu. Je pravda, že první rapem (!) nadupaná polovina je z muzikálového hlediska fortelnější a jaksi zajímavější, kdežto druhá hudebně ztrácí dech. Ale to se zdá být přiměřená daň životopisnému příběhu, který chce Miranda vyprávět. Dalo by se ještě vypíchnout mnohé detaily - třeba melodické nápěvy spjaté s vyslovením jmen klíčových aktérů, které se jako drobné refrény prolínají každou skladbou, v níž se daná postava objeví; nebo třeba fakt, že otrokáře Jeffersona hraje černoch - ale to už jsou jen takové třešničky na dortu... Těším se na druhé shlédnutí. (26.12.2020)

“This is not a moment, it's the movement. Where all the hungriest brothers with something to prove went? Foes oppose us, we take an honest stand, we roll like Moses, claimin' our promised land. And? If we win our independence? Is that a guarantee of freedom for our descendants? Or will the blood we shed begin an endless cycle of vengeance and death with no defendants?” (20.07.2020)

I'm never satisfied. Miranda je čiročirý génius; možná není až takový zpěvák (natožpak tanečník; tam to stojí na jiných), ale nápaditá a dotažená modernizace skrze (nejen) hip-hop, echt sofistikované libreto, kde v podstatě není plonkový či jen náznakem "na první dobrou" verš (a to se jede nonstop dvě a půl hodiny; motivy se proplétají a vrací v nových významech a konotacích), k tomu je i autorem hudby... Všechna čest. Obdobně zdařilá modernizace tu nebyla od první série Moffatova Sherlocka. Má to šmrnc, dotažené nápady (v podstatě v každém songu je nějaký podvratný originální prvek), nebývalý (zvláště s ohledem na žánr a stopáž) tah na branku, dokáže to odvyprávět strhující dobře známý příběh s gustem i svěžím pohledem (a ne, nespočívá to v onom kontroverzním obsazení rolí "na just" proti barvě pleti), kde je duo Burr/Hamilton stylizováno do shodné dynamiky jako Salieri/Mozart ve Shafferově Amadeovi. A to vše s nadhledem, aktuálně, dramaticky i emocionálně. A obejde se to přitom bez muzikálově přepálených emocí o "velké lásce/velké tragédii". Hamilton je důkazem, že i "až otravný nadměrný hype z největších" se může jednou za tucet uherských roků ukázat jako zcela nedostatečný a nevystihující. (03.07.2020)