Divoké včely

Naprostý souhlas s PinokKiem, když jsem film viděla kdysi dávno se školou v kině poprvé, dala bych mu bez milosti odpad. Pak se dopracoval na tří hvězdy, nyní musím o hvězdu přidat a až budu mít někdy hodně melancholickou náladu bude to hnedka plná palba. Tak nějak mi tento film připomíná tezi z Kytice od Erbena, že kdo se vzpírá svému osudu bude potrestán a osudu stejně neuteče i kdyby se snažil na sto tisíckrát. Docela to děsí a je to jeden z mála filmů, kde bych uvítala kladný konec. Jsem z toho nějaká přešlá, že bych měla asi taky tu deprési. ? No, jo mně už všechno taky sere. U Divokých včel je to krásný kontrast třeba k filmu Cesta z města, kde se snaží utéct zpátky do lůna přírody a tady se tak pachtí, aby se z toho vidláckého lůna vyhrabali někam dále a nakonec stejně zjistí, že je to vlastně úplně jedno. (18.11.2014)

Hned od prvních záběrů snadno rozpoznatelný Sláma, a jeho typický námět, sledující buranské vesničany, snažící se vyrovnat s nástrahami moderního života. Vesměs je to v těchto filmech (Čtyři slunce, Štěstí) pořád o tom, s tím, že pro mě to u 2/3 případů SLámovi moc nevyšlo. Ani tady se toho v průběhu filmu nic moc neděje, všichni herci hrají to co jinde (Liška = dement, Vilhelhová = vesnická blbka, Daniel = arogantní kokot...), a film nenabízí nic, co byste neviděli ani v dalších pokusech na toto téma. (20.07.2020)

Poznání, že Praha, Brno nebo Ostrava nejsou celou republikou, baže dokonce ani souhrn menších měst nemůže dotvořit předsvědčivý obraz naší země sice není převratné, ale ani zanedbatelné. Obraz českého venkova v jeho pohraničním vyvedení tu už opravdu dlouho nebyl. Renesance neherectví ovšem nedokáže překrýt nedodělky Slámovy dílny; syrovosti a protokolární všednodennosti je tu najednou až přehršel. Statičnost všedního dne a zpomalení dějů s jejich pidivrcholy vesnických zábav, sociálních obtížností i tribuny zdejšího obchodu tu jsou ovšem zachyceny dokonale. Neškodí, když se připomene, že i to je Česko a že lidé, žijící na venkově, jsou cenní a plnohodnotní jako kdokoliv druhý. I tady se tápe, i tady jsou úspěchy a pády, i tady se miluje a vzniká nový život. Slámově režii je nutno přičíst k dobru, že profesionální herectví je v jeho dikci stejně přesvědčivé a spontánní jako přirozenost neherců hrajících sebe sama. Přes napadnutelná místa a slabiny film určitě patří k nadprůměru - a to k silnému nadprůměru - naší polistopadové filmové tvorby. (13.07.2008)

Bohdan Sláma je režisérem, kterého dlouhodobě registruji, nejspíš bych i uměl vyjmenovat, jaké filmy natočil, ale dosud jsem si žádný nepustil... až teď. Divoké čely mi připadají jako vesměs klasický zástupce těch novodobých českých filmů, které příliš neoplývají celistvým dějem a nabízejí spíše kaleidoskop různých drobných osudů, postav a příhod v rámci jisté komunity či shluku postav, zde v prostředí české vesnice. Na debut to jde, na začátku mě film chytl hlavně díky scénám s vtipně podanou konfrontací otce a syna s odlišnými přístupy k životu, občas pobavily i některé další lehce divné postavičky (jako třeba ta Duškova), více vtipně podaných scén (jako na hřbitově nebo se stádem krav procházejícím přes cestu), cosi má film do sebe i svou atmosférou. Ale jako celek mě tolik neoslovil a v některých scénách časem i trochu nudil. K tomu nejvydařenějšímu za mě určitě patří závěrečná píseň... [60%] (07.06.2024)

**Venkovské komedie se od dob Slunce seno Zdeňka Trošky (a možná i dříve, ale tyhle jsou nejznámější) staly oblíbeným námětem filmařů. Co mi ovšem není jasné je o čem to vlastně bylo? T.Vilhelmová se pořád s někým pelešila nebo tupě zírala do prázdna, Vanda se zase snažila přežít s manželem, Marek Daniel si vyjel na výlet do rodného vesnického kraje, Liška si hrál na Michaela Jacksona - čímž mě ze začátku celkem pobavil, ale pak mi šel celkem dost na nervy. Prazvláštní komedie s hořkým koncem okořeněna něčím čemu asi nerozumím...snad to navazující Štěstí bude trochu o něčem jiném.//5*. S odstupem času měním své hodnocení už jen díky tomu, že jsem několik let žila ve vesnickém prostředí a ačkoliv se s ním neztotožňuji a již v něm nežiji, tak jej mám ráda s ráda na tyto časy vzpomínám. Dokonce jsem v končinách bývalých Sudet taky prožila část života a byla jsem se i podívat na místo, kde se film natáčel. (02.12.2012)