Bílá vrána

Ničím z průměru vyčnívající komedie pozdních třicátých let. Perfektní Šlemrová v menší rozverné roli, nijaká Mandlová, roztomilá Gérová a dokonalá mrcha Svozilová tvoří dohromady poměrně herecké ženské obsazení, ovšem nejvíc navrch má skvělý Jindřich Plachta v opětovné dobrácké roli majitele zámku. A zaujme také Schránil, v roli galantního podvodníka s netradičně blond vlasy. (17.11.2013)

Neodolatelný muzikál (komorník/ředitel penzionu Jindřich si odskakuje k hudebnímu nástroji a pěje, kdykoli to situace umožní) jasně ukazuje, že mezi společenskými kastami (ve filmu se vtipně mluví přímo o „buržoazních kruzích“) je nepřekročitelný rozdíl, bohatý se neomylně spáruje s bohatou a chudý s chudou (byť na ni může sednout štěstí v podobě stavebního losu). (10.08.2009)

Slavínského filmy jsou otiskem doby, v níž vznikaly. Veselé, rozverné, neuvěřitelně naivní, tím pádem zbožňované nejširší masou diváků. Jednoduchý příběh o zkrachovalém zámeckém pánovi, jeho energické dcerušce a kreativních zaměstnancích, kteří se mimo dohled nad nově přestavěným penzionem věnují i povinnostem lásky, sázel, tak jako už mnohokrát předtím i potom, na osvědčené filmové hvězdy. Tím je řečeno vše. I to, že většina se tu pitvoří a přehrává zcela v intencích pitomoučkého scénáře, s kterým si nevěděl příliš rady ani Jindřich Plachta, jehož postava je tentokrát politováníhodná. Jo, když si bere chudý chudou... (03.10.2008)

V tomhle filmu mi nesedla ani role Adiny Mandlové, ale zvláště Jindřich Plachta nebyl až do 2/3 filmu svůj. Ony mu šly spíše na tělo role obyčejných lidiček než role zámeckých pánů. Herectví Krištofa-Veselého jsem nikdy moc neobdivoval, jkako zpěvák byl mnohem lepší. Ze základních informací o filmu je patrné, že byl slepencem dvou divadelních her - a tady to vyšlo ještě mnohem hůř než u Funebráka. (14.01.2020)

Jedna z mála českých operetek kterou můžu a která je svým způsobem ještě stravitelná. Hlavní klady : Film byl moc pěkně obsazen, Plachtovi role nepraktického zámeckého pána Filomena opravdu sekla, takovéhle role on vždy uměl. Líbil se mi i jeho decentní knírek. Jeho sympatická dcerka Jana (Adina Mandlová) a elegantní komorník (František Kryštof Veselý) rovněž vynikli. Samozřejmě pak nezapomenutelná a hodně diskutovatelná scéna je ta ohledně facky, kterou uštědřil dobrák Plachta podvodníku Bulanovi (Raoul Schránil), kolikrát prý se točila a zkoušela znovu, režisér Slavínský však pořád nebyl stoprocentně spokojený, ale tomu se nelze ani divit:-) Příjemná záležitost. (10.05.2006)