Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jan Pivec, Dagmar Frýbortová, Pavla Vrbenská, Josef Gruss, Ota Motyčka, Meda Valentová, Jaroslav Mareš, František Kreuzmann st., Drahomíra Hůrková (více)Obsahy(1)
Hlavní postavou je čerstvě jmenovaný docent MUDr. Jakub Johánek, psychiatr a nesmělý abstinent, který se výjimečně rozhodne oslavit s přáteli v nočním podniku své jmenování. Oslava, která se protáhne do pozdních hodin a množství alkoholu způsobí hrdinovi dočasnou ztrátu paměti a ráno se starý mládenec Johánek nestačí divit. Už dlouho sice pokukoval po půvabné sousedce, chudé Kateřině, víc mu však vrozený stud nedovolil. A teď, sotva se jeho mozek vzpamatoval z útoku nebývalého množství alkoholu, mu podnikavá spolubydlící jeho sousedky oznámí, že Kateřinu v opilosti zneuctil, aby tak poněkud svérázným způsobem pomohla kamarádce, která milého a dobře zajištěného pana doktora také miluje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Tento remake známějšího filmu z roku 1933 nedopadl úplně nejlépe. Režisér zůstal sice stejný, ale obsazení je o poznání slabší. Pivec není Haas, Valentová není Nedošínská a Frýbortová není Baarová. A jestliže v roce 1933 držel vyšší úroveň jinak ne moc dobrého filmu především výtečný komik Hugo Haas, zde se humorná stránka neobjevila, byť se Jan Pivec snažil, co mu jen síly stačily. Ovšem na druhou stranu je zde zase příjemným překvapením půvabná Pavla Vrbenská - téměř femme fatale. Škoda jen, že to pro ni byl poslední český film, následovaly sice ještě dvě role v Anglii, ale velkou díru do světa tam bohužel neudělala. ()
Nepovedená komedie bez vtipu. Pěkných posledních pět minut. Hezké písně a zpěv Vrbenské. Sympatická Frýbortová. Především ale okultní film. Vrbenská: upsala bych duši čertu. Pivec: dnes v noci se ve mně probudil jeskynní člověk (evoluce). Valentová: Pane B.! … J.K.! … Pro Pána Kr. Zpěvačka v čase 38 přijde ke klavíru, otočí se zády (důvod??), překříží ruce a položí si je na zadek a hraje si s prsty a nakonec ukáže dvě tajná znamení - devilhorns a následně ukazovákem ukazuje směrem dolů (tzn. peklo). Pivec tři šestky (furt dokola) + další znamení. Frýbortová: merkelsign. Vzniklá škoda: 18 tis. (3 x 6). Motička: skrytá ruka. Gruss: 3 x 6. Tento film obsahuje snad nejbohatší sbírku tajných znamení (handsignes), co jsem kdy v českém filmu viděl. ()
Střídání stráží. Slavínského hořké vystřízlivění z předválečných filmových iluzí, odehrávající se v období výrazných společenských i politických změn, poznamenalo také jeho další tvorbu. Doba si sice žádala už jiné příběhy i hrdiny, přesto nebo právě proto se Slavínský znovu a znovu vracel ke starým osvědčeným autorům. To je i případ Olgy Scheinpflugové a její divadelní hry Okénko, kterou již ve třicátých letech zpopularizoval před kamerou fenomenální Haas. Poněkud starosvětský příběh byl Slavínským bryskně převlečen do moderních kulis a prostřednictvím nových postav, které se nakonec ve filmu objevily, získal ještě jinou, osobitější tvář, především díky znamenitým hereckým výkonům v čele s vynikajícím Janem Pivcem. Slavínského rozjařený film přišel takřka v poslední chvíli – krátce po premiéře se nad zk(r)oušeným Československem stáhla mračna a do smíchu bylo už jen málokomu. ()
Trochu natahovaná historka s mdlým humorem, kterou však zachraňuje ňoumovitý Jan Pivec a dvojice sympatických mladých hereček. Slavínský dokazuje, že i když se po konci války musel spokojit s již jednou filmově ztvárněnými náměty, dokázal z nich vytvořit svébytná díla, která obstojí i před jejich kvalitními a úspěšnými předobrazy. Poslední Mohykán však přesto byl daleko vděčnější volbou. ()
Mýma očima úsměvná záležitost a příjemná oddechovka, k tomu přiznávám, že pro tvorbu Vladimíra Slavínského mám jistou slabost.. Příběh Jakuba Johánka a jeho okénka znám, nicméně v tomhle zpracování nacházím stejné filmové potěšení.. Jan Pivec je úžasný doktor a báječný nekňuba, Dagmar Frýbortová jedním slovem okouzlující, stačí, aby se stydlivě podívala a má mě, mnohem lépe a výrazněji než Lída Baarová.. ()
Reklama