Vše o mé matce

Almodóvar je zřejmě právem oblíbený a respektovaný. I toto je takový pěkný film, plný zajímavých postav, dialogů a událostí… --- A teď pro změnu zkusme vidět pouze kostru příběhu: Matka ztratí dítě. Vydá se na cestu. Potká lidi, sblíží se s nimi, a někteří se zapletou s drogami a prostitucí tak vhodně, že umřou. Matka tak získá nové dítě. Opona. --- Jestli to náhodou není recept na úspěch. Něco tisíckrát profláknutého se vezme jako základ a navlečou se na to módní kostýmy. Například silikonové. (19.10.2011)

Teatrálně vykroucené, nespoutaně melodramatické a překotně barevné... Almodóvar o životě jako o hraní rolí, rolí matky, rolí ženy, rolí muže – inteligentní a konzistentní útvar s charakteristicky vláčným rukopisem (kolik pro Španěla znamená hudba Alberta Iglesiase!). Queer film, který se ale vůbec neuzavírá před majoritou. Osobně si s jeho místy až komediální stylizací nevím rady. Připadá mi, že z oné hypersenzitivity mateřských peripetií si Almodóvar tropil šoufky v Rozervaných objetích. Ta jeho sebereflexivní škraboška intelektuála je mi asi o chlup bližší než pastelový jemnocit Vše o mé matce. (08.02.2010)

Moje další setkání s Almodóvarem, a tentokrát dokonce snímek, který mnozí označují za jeho vrcholné dílo. A já se k nim přidávám, společně s Kůží, kterou nosím, se mi tohle ze všech jeho filmů zatím líbilo nejvíc. Herecký koncert všech žen, v hlavní roli Manuely fantastická Cecilia Roth, jako hvězda divadelních prken Huma charismatická Marisa Paredes a krásná Penelope Cruz v roli spanilé Rosy. Tenhle film vytrvale útočí na city, ale dělá to velmi dobře. Těžko se při jeho sledování lze ubránit dojetí. (07.07.2012)

Nevím, možná se mě to jenom zdá, možná jako kluk to vlastně nedokážu ani přesně posoudit, ale v každým případě mě přijde, že Pedro Almodóvar, jako jeden z mála chlapů rozumí ženské duši. To samo o sobě pro mě dělá film nesmírně poutavým, ale on umí navíc skvěle zkomponovat hudební i obrazovou složku a zasadit ji do nesmírně silného příběhu takovým způsobem, že jako celek mě to prostě rozebere na cimpr campr. U filmů Pedra Almodóvara se mě to zatím stalo vždycky a ani film Vše o mé matce nebyl vyjímkou. Dialog matky a herečky v šatně divadla či dialog na pohřbu považuji za extrémně emotivní zážitek. (06.07.2008)

(2x) Pedro Almodóvar se ani tentokráte nestává režisérem mého srdce, ale i díky inscenaci Městských divadel pražských se mi s oscarovým fenoménem Vše o mé matce vyrovnává poněkud lépe. Skutečně mi pomohlo vidět ve stejné roli Penélope Cruz i Evellyn Pacolákovou, protože jen touto cestou se v mých očích mohla stát Hermana Rosa skutečnou postavou a ne jen variací známé tváře. A takto bych mohla pokračovat, All About Eve lépe zpracovává například divadelní verze, ale transka Agrado je samozřejmě lepší ve filmu, protože to, co předvádí Vladimír Marek na divadle, to je katastrofa. Suma sumárum si ještě pár věcí z kolekce Almodóvar/Cruz zkusím, ale myslím, že máme dobojováno. Jeho svět existuje na zcela opačné straně kinematografie, než ve které existuji já. Aneb na papíře musel ten příběh vypadat náramně, všechny ty náhody, transky, průsečíky s uměním a drzé hlášky, ale ve výsledné podobě jsou to jen nepravděpodobné situace, filmové náhody a glycerinové slzy. (19.02.2015)