Vše o mé matce

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)

Jeden z absolutních vrcholů tvorby Pedra Almódovara. Jedná se o jeho vyzrálou poklonu ženám, matkám obzvláště. Málokde jinde dokázali scénáristé zachytit pouto mezi matkou a synem a hloubku takovéhoto vztahu. Zde se to povedlo naprosto fantastickým způsobem. Ještě nikdy mě závěrečné děkování nedojalo tak jako zde. (18.11.2009)

Almodóvar je bezpochyby kvalitný režisér, ktorého filmy sú komplexné, výstredné a čo je dôležitejšie, originálne a netuctové. Ťažko by ste hľadali podobný snímok alebo akýkoľvek v jeho tvorbe. Pedro má proste svoj rukopis, ktorý nenapodobiteľný a nekopírovateľný. Možno si to sám režisér uvedomuje a niekedy zájde vo svojej výnimočnosti a výstrednosti trošku za hranicu môjho filmového vkusu. Tento film už zachádza trosku ďalej ako som potreboval vidieť. Možno práve v tomto prípade by som trošku ubral z excentrickej výstrednosti a nechal sa unášať vodami obyčajskosti. Oceňujem nádych divadelného predstavenia, skvelej kamery a precíznych hereckých výkonov. Nič z toho však nevyváži celkový podivný feeling tejto interesantnej drámy. 60%. (17.01.2016)

Moje úplně první setkání s Almodóvarem mě velmi mile překvapilo. Má to styl, jemuž podobný se asi těžko najde u nějakého jiného režiséra. Silný a hodně dobře zpracovaný příběh s některými pro puritánštější publikum lehce šokujícími postavami (mimochodem velmi dobře zahranými), navíc pro španělštinu mám slabost (ale i bez této mojí slabosti jde o výborný film). (20.03.2004)

Almodóvar tentokrát přestřelil se složitostmi lidské duše a dost dlouho mi vadilo, že kromě hlavní hrdinky jsem nenašel alespoň trochu obyčejný charakter, se kterým by se divák mohl ztotožnit. V záplavě prostitutek, transsexuálů či žen s nepřekonatelnými předsudky jsem se první hodinu ztrácel a těžce se nudil. O to víc mě pak překvapila finální katarze, která má v sobě pořádnou sílu a zachraňuje, co jen jde. Jenže jako celek to zkrátka absolutně neladí, jakkoli bych si vzhledem k oblíbenosti snímku přál opak. (09.02.2007)