Vše o mé matce

Jistá osoba zde na ČSFD se může radovat, protože se konečně dočkala toho, že jsem se dokopal k Pedrovi. Zato já se příliš radovat nemůžu a pochybuju, že si ještě někdy pustím něco od Almodóvara. Co to vůbec mělo znamenat? Bavilo mě to tak na 2*, ale druhá polovina byla lepší a moje kritika je především z toho důvodu, že mi to zkrátka nesedlo a nebyl to můj šálek a už vůbec ne můj čaj. A nemám právo tvrdit, že to byla blbost, protože to není pravda. Našel jsem tam mimochodem kvalitní práci s kamerou a dobře zvolenou hudbu, zároveň pokus o zajímavé téma a tak trochu "jiný" film. Proto celkový padesátiprocentní dojem zaokrouhluju na 3*. Teď zpět k mým výhradám: měl jsem pocit, že herecké výkony vesměs nebyly příliš dobré a hlavně mi žádná postava nebyla sympatická, s žádnou jsem se nemohl ztotožnit nebo se vcítit do myšlenek, takže mi bylo srdečně jedno, jak to dopadne. Ani žádné dialogy mě nedojaly, takže se nedá nic dělat, asi jsem dřevo...:) (Někdo mi tam navíc připadal nadbytečný.) Kromě několika drobných chyb mě u tohoto pomalého filmu zaráželo i občasné nelogické chování postav - proč např. ten cvok běžel za tím taxíkem? Ale pokud si někdo po přečtení tohoto komentáře pomyslí, že pan Strauber nepochopil základní děj nebo poselství filmu, tak se plete! Nelituju toho, že jsem podnikl svůj první (a asi i poslední) výlet do tvorby z nějakého důvodu významného španělského režiséra Almodóvara. (30.11.2008)

Almodovar je genius. Rozumí ženám, mužům, transsexuálům i transvestitům. Podivné postavy nechá proplouvat podivnými ději, zato s jemnými lidskými dialogy, které musí dojmout každého, kdo není úplné dřevo. V tomhle filmu nelze vypíchnout nic nad jiné, protože všechno je dechberoucí- herci, režie, scénář, kamera, hudba.......... (14.06.2004)

Nádherné vyjádření obdivu a lásky Všem ženám bez rozdílu. Pedro Almodóvar a jeho kultovní film. Geniální nápad, výstřední postavy, propletené osudy, absurdní pointa, životní paradoxy, vše tradičně barevně sehrané, skvěle zahrané (Penélope Cruz a Cecilia Roth jsou na Oscara), doplněné krásnou hudbou Alberta Iglesiase. Hluboké drama a silný zážitek. (17.12.2020)

Podle množství cen, které Vše o mé matce dostalo, i podle zdejších komentářů, jsem čekal něco, co mě fakt posadí na zadek, což se bohužel úplně nestalo. Přesto patří Almodóvarovi veliký obdiv za to, že v jeho filmu řeší muž převlečený za ženskou své rodinné problémy a přitom to vůbec nepůsobí směšně. (26.06.2008)

S Pedro Almodóvarem to mám hodně těžké. Jeho filmy na mě často působí jako příběhy vytržené z telenovely, akorát jen zpracované nebývale artovým způsobem. Režisérův oblíbený svět plný transvestitů a homosexuálů mě míjí, problémy jeho postav jsou mi často vzdálené a když tento svět navrch ještě zkombinuje se světem feťáků a prostitutů, které vykresluje tak pozitivním způsobem coby dobrosrdečné oběti, ocitáme se teprve na vzájemně odlišných vlnových délkách a nerozumíme si. Navzdory tomu musím uznat, že Vše o mé matce je snad nejlepším Pedrovým filmem, co jsem zatím viděl a to z několika důvodů. Formální zpracování včetně barevné stylizace, hudby a vizuálu je zde úchvatné. Výjimečně jsem se v Almodóvarově filmu sektal se sympatickou postavou, jakou představuje ústřední silná ženská hrdinka – matka po ztrátě syna, v podání Cecilie Roth. Místy jde tudíž o velice silný film, s nejednou skvělou a působivou scénou, který mě i v něčem zasáhl, jindy se objevuje i kousek vtipu. Bohužel režisérova záliba v transvestitech, jeho vnímání světa i celý telenovelově laděný scénář způsobily, že ke konci už jsem nedokázal udržet o příběh a emoce z něj vždy plný zájem a celkový dojem mám rozporuplný. Po 4 viděných filmech mám už plně jasno, Pedro Almodóvar točí zkrátka pro jinou cílovou skupinu. [70%] (30.12.2022)