Poslední mohykán

Popravdě jsem to chtěl vidět především kvůli Dagmar Frýbortové, která se mi moc líbila ve Čtrnáctém u stolu - mám rád usměvavé holky s takovým tím romantickým diblíkovstvím ve tváři. Každopádně mě film zaujal jak slušně rozehraným tématem (kde mi trochu vadilo, že se mohlo trošičku víc přitlačit na pilu a situaci víc v některých ohledech dohrát), tak skvělými a inteligentními dialogy, které dnes málokterý tvůrce dovede napsat, a samozřejmě i herectvím. Pánové Marvan a Hanus si své role vyloženě užívají a jejich rozmluva v pracovně, kde ing. Bečvář poprvé začne mluvit o chystané knize, je dokonalou ukázkou profesionálního herectví. Zajímavé je, že děj nelze předpokládat zcela dopředu (i když konec je zřejmý, protože o tragédii nejde), ale třeba scéna v cirkusu mne hodně dostala. Jen mne krapet mrzí, že tvůrci nepřiznaně vykradli Stephena Leacocka, resp. povídku Strýček Podger věší obraz, ale zase je to natočené daleko líp než pozdější přiznaná televizní verze s Františkem Filipovským. Jinak mi tahle verze přijde daleko líp poskládaná a sestavená, než ta s Hugo Haasem, Marvan se sem hodí daleko líp. A docela mě baví, že si film bere už tehdy ta různá nesmyslná hnutí za práva zvířat a naznačuje, kam členové podobných spolků patří. (26.02.2022)

Výborné československé dílo. Nevyrovná se sice už tolik jiným znamenitým prvorepublikovým černobílým klasickým filmům s našimi hereckými velikány, ale i tak se jedná o dílo klasické „svobodné" československé filmové tvorby. Film s výborným námětem, scénářem, režií a hudbou. Ale nade vše zde samozřejmě naprosto vynikajícím způsobem vyniká ve své dvojroli pan Jaroslav Marvan. Musím říct, že v této dvojroli podal pan Marvan excelentní výkon, neboť jde o role téměř naprosto odlišné. Jeho dvojrole byla zahrána s naprostou grácií a šarmem jemu vlastním. Je to už sice dílo téměř ve stínu nastupujícího totalitního režimu, ale i tak jde o výkon skvělý a o báječný klasický film s nosnou a poučnou myšlenkou, která se táhne všemi původními klasickými černobílými filmy (filmy pro pamětníky). (24.02.2014)

Napoleon, diktátor, tyran alias Bořivoj Kohout alias poslední mohykán alias Jaroslav Marvan, který je při věšení obrazu schopen zaměstnat celou rodinu a způsobit jim lehká zranění. Všechny postaví do latě a nesnese jakýkoli odpor. Bojí se ho nejen děti, ale i jeho vlastní žena: „Všechny nás pobije!“ Najde se někdo, kdo tohoto despotu napraví? Ale ano, najde. Vždyť je to komedie. A skvělá. A Jaroslav Marvan je prostě borec (a dokonce se nebojí ani lvů). (18.04.2010)

Bořivoj Kohout je vzteklý neurotik a jako správný despota je přesvědčen o tom, že jeho rodina k němu vzhlíží s náležitou úctou. Skutečnost je však jiná a Bořivoj, vydávající se za svého bratra Jaroslava, bude mít plná ústa práce, aby v náhle uvolněné rodinné atmosféře obhájil svá rozhodnutí a přitom neprozradil své inkognito. (23.12.2008)

Jaroslav Marvan byl excelentní herec a filmy v nichž hrál, mám opravdu docela rád. Tento, v němž si střihl rovnou dvojroli, jsem však dnes viděl teprve poprvé. A ani v tomto případě nezklamal. Přísný otec, jehož výchova nebyla vskutku vzorová – nýbrž účelová ovšem nakonec přinesla kýžené ovoce, díky čemuž si mohla jeho manželka i děti konečně oddechnout. Byla tu celá řada vtipných situací, velmi slušné herecké výkony od většiny zúčastněných – takže já rozhodně nelituji, že jsem tomuto filmu věnoval svůj čas. A určitě jsem jej neviděl naposledy!!! (29.12.2018)