Přítelkyně pana ministra

Jak obyčejná písařka ke štěstí přišla. Pikantní na tom všem je, že film v podstatě odráží tehdejší realitu – jen s tím rozdílem, že Adinu Mandlovou fáma o jejím smyšleném intimním poměru se státním sekretářem Frankem nakonec (po válce) přivedla až na Pankrác. Buď jak buď, Slavínský tehdy chytil příležitost za pačesy a z původně nevinného klípku stvořil nadčasový příběh o lidské závisti, hlouposti a romantické lásce, která překračuje hranice času. Že se tak stalo především zásluhou půvabné Mandlové a šarmantního Oldřicha Nového je zřejmé, jejich jiskřivé partnerství plné zamilovaných pohledů i důvěrného špitání překlenuje už bezmála sedm desetiletí. Protektorátní filmová tvorba je, obecně vzato, jakýsi omamný přelud, který po určitý čas, vymezený začátkem a koncem promítání, vyvolává pocit blažené spokojenosti a vzájemného porozumění. Tehdy i dnes. (02.11.2008)

Nenáročná a zábavná romantická komedie se špetkou zdravého národního uvědomění. Nenáročný až naivní příběh, založený na klevetech, příjemné herecké výkony ať hlavních, či vedlejších postav. A tak i přes počáteční nedorozumění, vztah mezi velkoobchodníkem Janem Hrubým (dobrý Oldřich Nový) a jeho zaměstnankyní Julinkou Svobodovou (Adina Mandlová) nabírá očekavaný směr a tím vše směřuje ke šťastnému konci. Další zajímavé postavy: Hrubého roztomilý otec (Franta Paul) a jeho upovídaná a zvědavá maminka (Zdeňka Baldová), svědomitý prokurista (dobrý František Kreuzmann), drbající švadlena a bytná Julinky Pokorná (Světla Svozilová), "italští" bratři Rosůlkové (Václav Vydra a Vladimír Řepa), Hrubého rozverný kamarád Mirek (Bedřich Veverka), a samozřejmě pan ministr Novák (Jaroslav Marvan). Příjemně nenáročná komedie o tom jak chudá dívka ke štěstí přijde, navíc i k bohatému a uznávanému muži. (11.08.2011)

Ľudia ju totiž začali vnímať ako príliš nemecky orientovanú. Počas vojny natočila jeden nemecký film a po vojne bola zatknutá a obvinená pre nemeckú kolaboráciu ale pre nedostatok dôkazov ju prepustili. Aj keď koketovala s Nemcami, niektoré udalosti jej boli pripisované neprávom (napríklad románik s ríšskym protektorom K.H. Frankom, ale čisté svedomie ani tu nemala). Po vojne, keď bola zatvorená pre kolaboráciu zase pre zmenu udávala svojich hereckých kolegov. Dochovali sa dokumenty podľa ktorých mala pomer s Goebelsom a pracovala pre gestapo. Nakoniec ušla s vlasti do Anglicka, na Maltu a nakoniec do Kanady. (21.01.2016)

Opět jedna lehká vzdušná komedie Vladimíra Slavínského, ze které čiší bezproblémovost a bezstarostnost, ostrý to kontrast oproti tehdejší realitě. Ústřední dvojice Nový-Mandlová si "sedla" skvěle a táhne film od začátku do konce. Zdánlivě bezvýznamná sekvence ve slovácké kolibě je ústřední scénou filmu (nezapomenutelnou), mistrně natočenou a hlavně nenásilnou a vtipnou. Film samotný místy až příliš překypuje laskavostí, milostí a dobrotou, jakoby ani svět zlý nebyl, ale chápu to zejména vzhledem k roku vzniku. Film je pro pobavení a já se bavil dobře. 80% (29.05.2011)

PŘÍTELKYNĚ nesporně patří k nadprůměrným filmům Slavínského, který se v lepší části své filmografie i dnes jeví jako zručný tvůrce oddechových komedií, jejichž hlavním posláním bylo pobavit a alespoň na chvíli umožnit oddech a zapomnění z dusné atmosféry rušných až hektických třicátých a čtyřicátých let. Vcelku nevýrazná historie kolem shod v trvalých bydlištích sekretářky a ministra je přebudována s poměrným úspěchem do relativně přesvědčivého obrazu stále ještě prvorepublikové atmosféry. Nostalgie je obsažena kdesi hluboko, v podvědomí, ve scénách, které jsou viditelně inspirovány mírovým, a ne válečným životem. Protagonisté předvádějí standardní výkony, odrážející slušný dobový nadprůměr výkonu podaného celým tvůrčím týmem. Jisté je, že tak jako se nenudil divák tehdy, má se na co dnes dívat i jeho vnukovský a pravnukovský potomek. Myslím, že větší superlativ na adresu tohoto filmaře a jeho jasně vymezené filmografie pronést nejde. V žádném případě to není málo. (24.03.2008)